Manžel byl ten den v práci, a tak jsem šla s dcerou nakupovat. Nakoupily jsme toho dost a vrátily se domů. Začala jsem vařit, zatímco se dcera dívala na televizi. O chvíli později zazvonil zvonek u dveří. Otevřeli jsme a uviděli mé vzdálené příbuzné: bratrance Stase, jeho ženu a syna Vlada.
S dcerou jsme rychle prostřely stůl vším, co jsme měly doma. Zeptala jsem se jich, co se stalo. Ukázalo se, že manželka mého bratra měla před několika dny narozeniny a oni se z nějakého důvodu rozhodli nás navštívit. Zatímco hosté seděli u stolu s moučníky a my jsme nebyli připraveni hosty přijmout, zavolala jsem manželovi, vysvětlila mu situaci a zeptala se, co má dělat.
Připomněl mi, že máme nějaké maso speciálně na kebab.
Řekl, že ho tam bude mít za půl hodiny. Vyšla jsem ven a řekla, že na příjezd hostů ještě nejsme připraveni, ale že teď maso naložíme a za dvě hodiny budou kebaby hotové. Zdálo se, že na ta slova čekají. Kývali hlavami a usmívali se na sebe. Po mých slovech odešli do předsíně, rozložili se na pohovku a křesla a zapnuli televizi. Byl jsem trochu (velmi) zmatený.
Požádal jsem bratra, aby mi pomohl s krájením masa, ale on měl „bolavou ruku, krájel“ a manželka byla „unavená z cesty, měla by si trochu odpočinout“.
S dcerou jsme všechno udělaly, uvařily maso a prostřely stůl.
Ale celou dobu mě šokovalo, že nikdy nepřišli a nenabídli se, že mi aspoň pomohou prostřít stůl. Když se manžel vrátil, tiše jsem mu vyprávěla, co všechno se mi stalo. Zlobil se, ale pozvali jsme hosty a sedli si ke stolu společně. Když se posadili, můj bratr a jeho žena okamžitě popadli největší kusy masa a mlčky jedli.
S manželem jsme je mlčky pozorovali.
Na jeho očích bylo vidět, že se mu to nelíbí. Když jsme vstali od stolu, navrhla jsem manželově ženě, aby mi pomohla umýt nádobí, ale ona řekla, že má čerstvou manikúru a nemůže si ji zkazit. Z této odpovědi mi cukaly oči. Později přišel můj bratr a vysvětlil mi, že už je pozdě na návrat. Rozhodli se, že zůstanou u nás.
A co nás dorazilo, bylo, když bratr řekl, že budou spát v mé a manželově posteli, protože mám nemocná záda. V tu chvíli to můj manžel nevydržel a začal křičet na plné hrdlo: “Zbláznila ses? Stojíme tu před tebou jako sluhové nebo co? Vezměte si své věci a okamžitě odsud vypadněte!
Byla jsem tak překvapená… Můj manžel je obecně klidný a vyrovnaný člověk. A tady se tak rozčílil! Spěchala jsem, abych ho uklidnila, a viděla jsem, jak moji příbuzní pobíhají ze strany na stranu a sbírají své už tak rozházené věci. Snažila jsem se manželovi zabránit, aby mého bratra neuhodil.
