V 65 letech jsem se ocitl v Itálii, kde jsem pracoval, abych si vydělal na živobytí, přestože jsem měl málo zkušeností. Přestěhoval jsem se až před osmi lety, po odchodu do důchodu, po letech starostí.
Byl jsem však rozhodnutý, že nebudu postupovat podle typického scénáře zaměstnance, který dostává plat a posílá domů celý svůj příjem. Přestěhoval jsem se v tak pokročilém věku, abych se uživil sám. Moji přátelé žili v Itálii už dvacet let, ale já jsem s odjezdem váhal a čekal jsem na důchod. Můj důchod byl minimální a já jsem opravdu potřeboval dodatečný příjem.
Když jsem se vrátil domů, dcera z mého důchodu platila účty za služby v mém třípokojovém bytě. Věděl jsem, že se nemohu spoléhat jen na ni.
Byla jsem rozhodnutá vydělávat co nejvíce, nechtěla jsem své děti ve stáří zatěžovat. Byla jsem matkou 42letého syna a 38leté dcery a dala jsem jim jasně najevo, že ode mě nemají očekávat peníze. Můj syn vychovával své dvě děti se svou ženou v domě jejích rodičů. Dcera Ludmila žila se mnou. Vdala se, ale nějak si s manželem nerozuměla a po dvou letech se vrátila domů.
Ludmila měla problém najít si práci, ale nikdy nepracovala déle než tři měsíce. Byla jsem rozhodnutá, že ji nebudu finančně podporovat.
Řekla jsem jí, ať si náš společný byt platí ze svého důchodu a vydělává si na živobytí sama. Když si Ludmila stěžovala mé sestře na nedostatečnou finanční podporu, snažila se sestra svalit vinu na mě s tím, že ona a její manžel dceru podporují. Zůstala jsem neoblomná a vysvětlila jí, že jsem do Itálie přijela, abych si vydělala vlastní peníze a nezatěžovala děti svou přítomností.
Navzdory svým 65 letům jsem cítila, že je důležité postarat se o sebe a žít, jak jen to jde. Moje dospělé děti si dokázaly vydělat na vlastní živobytí. Tady v Itálii se občas financuju večeří a novým oblečením. Nechci se cítit provinile, když si koupím šálek své oblíbené kávy.
Moje sestra mě varovala, že mě můj přístup k životu může nechat v soumraku osamocenou, ale toho se nebojím. Musím se soustředit na přítomnost, pracovat a starat se o sebe. Moje děti jsou naštvané, myslí si, že bych jim měla posílat peníze. Já si však stojím za svým názorem – nic jim nedlužím. Už by se měly naučit živit se samy.
