“Můj bratr mě pozval na svou svatbu a hostinu! Nemám chuť tam jít. Ten člověk nám způsobil mnoho zla.”

“S bratrem jsem se už léta nestýkal. Tohle se nestalo z nějakého důvodu. Filip věděl, jak manipulovat s našimi rodiči – když s něčím nesouhlasili, vyletěl vzteky, křičel a vyvolal hádku! Vyvrcholení však přišlo po smrti našeho táty. Co udělal, mi dodnes nejde na rozum. A teď, jako by se nic nestalo, jsem od něj dostala pozvánku na svatbu. Kdybych tam šel, připadal bych si jako pokrytec. Jak mám zdvořile odmítnout?”

Rodiče dávali přednost mému bratrovi

Rodiče od dětství upřednostňovali mého o pět let mladšího bratra. Těžko říct, proč tomu tak bylo, ale můj milovaný bratříček dokázal od malička manipulovat s lidmi a očarovávat je.

Nic jsem nedostal zadarmo – všechno jsem si musel zasloužit sám. Dostala jsem se na denní studium na univerzitě a po vyučování jsem ještě pracovala, abych se uživila. Nikdy jsem po rodičích nechtěla peníze, protože to pro mě byl bod cti.

A můj mladší bratr byl pravý opak. Nezdráhal se natahovat rodiče o peníze a zbytečné výdaje. Filip je fajnšmekr, takže měl rád značkové bundy nebo oblečení, ale i luxusní auto! Všechny jeho rozmary platili naši rodiče, protože přece „Filípek potřebuje“.

Filip se nedostal na denní studium a jeho rodiče bez mrknutí oka souhlasili s tím, že mu zaplatí částečné studium! Navíc si neustále vymýšlel nějaké vlastní ujeté podnikání, jenže neměl na nic peníze, takže si rodiče na jeho podniky bez váhání brali půjčky! Nikdy jim je nepomohl splatit! Když další z jeho podniků zkrachoval a jeho skvělá kariéra opět zkrachovala, rodiče jen pokrčili rameny, jak je tenhle svět krutý.

Snažil jsem se rodiče upozornit, že s ním jednají příliš mírně, ale nepomohlo to! Filip věděl, jak s našimi rodiči manipulovat – když s něčím nesouhlasili, naštval se, křičel a začal se rvát! Dokázal házet talíři nebo sklenicemi, když mu rodiče něco odmítli! Proto pro klid duše souhlasili se všemi jeho požadavky. Navíc na takovém chování neviděli nic špatného!

stare mieszkanie

Apogeum přišlo poté, co mu zemřel otec.

Měřidlo se změnilo po smrti našeho otce. Pohřeb jsme s maminkou zorganizovali a financovali, bratr nepřispěl ničím, ale to nic neznamenalo.

Tátovo tělo ještě nestačilo vychladnout a můj bratr okamžitě požadoval rozdělení pozůstalosti! Maminka stále bydlela v našem malém rodinném domku, takže jsem si nedokázala představit, jak bychom ji mohli vystěhovat. Můj mladší bratr byl však neoblomný – okamžitě se přihlásil o otcovo dědictví. Filip nechtěl dělat žádné kompromisy!

Poradili jsme se s právníkem a ten bohužel neměl dobré zprávy – můj mladší bratr měl na dědictví nárok. Takže nebylo východiska – dali jsme dům do prodeje a dostali za něj nějaké peníze na psa. Máma se přestěhovala do malého bytu, protože po prodeji domu a vyplacení dědictví už neměla na nic jiného. Chudák máma byla vytržena z domu, kde žila s tátou a se kterým prožila nejkrásnější chvíle svého života. Můj bratr na tom však neviděl nic špatného.

Přestal jsem se s bratrem stýkat.

Nakonec jsem to už nemohl vydržet! Řekl jsem bratrovi, co si o něm myslím! Řekl jsem mu, že je bezcitný, bezcitný a nemá vůbec žádnou empatii! Bratr se velmi rozčílil a obrátil kočku na hlavu, že všechno neštěstí, které se mu děje, je kvůli mně! Tvrdil, že je to proto, že ho nemám ráda a že mu přeju všechno špatné!

Navíc měl tu drzost říct, že to já proti němu poštvávám naše rodiče! Nemohla jsem uvěřit, jak mohl takhle lhát! To, že jsem našim rodičům otevřela oči, neznamená, že jsem mu přála něco zlého! Jak to, že má jen odvahu mluvit o skutečnostech, které mu byly nepohodlné! Rozešli jsme se ve velké hádce a od té doby jsem ho přestala kontaktovat. Tato situace trvala tři roky.

Najednou mě bratr, jako by se nikdy nic nestalo, pozval na svou svatbu a hostinu! Ženu, která se má stát jeho manželkou, ani neznám. Pozvánka mi přišla poštou, ale můj bratříček měl ještě tu drzost, že mi poslal sms, ve které mě žádal, abych rychle potvrdila svou účast. Nemůžu uvěřit, že po takové době má ještě tu drzost mě zvát na svou svatbu. Jestli půjdu, budu si připadat jako pokrytec. Jak mám zdvořile odmítnout?

Související Příspěvky