“Moje rodina počítá s dědictvím po mně. No, bude se počítat. Už jsem si to naplánoval.”

“Moje rodina by mě už nejraději odvezla do hrobu. Vůbec nehledí na to, že já, ačkoli je mi 83 let, do hrobu vůbec nejdu.

Cítím se zdravý a mám před sebou ještě mnoho let života. A přesto si zřejmě myslí, že to bude jinak a že odejdu a oni se budou dělit o mé dědictví. Ach, aby se nespletli… Doufají snad ve velké dědictví po mně?

No, tak to si to spočítají.“ A tak jsem se na ně podíval.

Mám děti, mám vnoučata.

Netajím se tím, že jsem poměrně bohatý člověk. Mám svá léta, ale 40 let jsme s manželem hodně šetřili, abychom měli na stáří. Před několika lety jsme také prodali náš starý byt a na nedostatek financí jsme si nemohli stěžovat.

No, Tadeusz byl dobrý chlap, ale před rokem zemřel a já zůstala sama. Tedy ne tak docela sám. Mám přece děti a mám vnoučata.

Ale na druhou stranu vidím, jací jsou. Když nepřijdou za mnou, mluví jen o penězích, penězích a rostoucích potřebách. Je pravda, že mám měkké srdce a často jim pomáhám, a to ještě nebylo nic nejhoršího. Bohužel to ale zjevně přehánějí.

Mám dojem, že jediné, na čem jim záleží, jsou moje peníze.

Související Příspěvky