Můj plat byl vždy mnohem vyšší než manželův. On se tím příliš nezabýval, i když se snažil vyrovnat mému platu.
Už v prvním roce našeho společného života jsme se rozhodli žít finančně nezávislým životem a rozdělili jsme si povinnosti podle běžných výdajů.
Já jsem měla na starosti zajistit dětem vše, co potřebovaly, včetně jídla, zatímco manžel se staral o placení bytu a větších nákupů.
Když se nám narodilo druhé dítě, zjistila jsem, že je pro mě obtížné se pohybovat a jednoduše jsem neměla čas řešit všechny problémy spojené s prací, školkou, návštěvou lékaře atd. a zároveň vychovávat dvě děti.
Ke svým 30. narozeninám jsem se rozhodla udělat si dárek a koupila jsem si malé auto poté, co jsem dostala dědictví po matce. Pro mého manžela to byla prostě tragédie. Obvinil mě, že utrácím peníze neuváženě a nesmyslně.
Mé argumenty, že Mitsubishi Colt není luxus, ale spíše nutnost, nepřijal. Nejen to, manžel zavolal svým rodičům, kteří spěšně přijeli a připojili se k morálnímu odsouzení.
Byla jsem uražena, ponížena a pak mi bylo dáno ultimátum – vrátit auto tchánovcům s tím, že si ho v pozdním věku zaslouží, nebo podat žádost o rozvod. Zvolila jsem druhou možnost, protože jsem si uvědomila, že s tímto člověkem už nebudu moci žít ani udržovat kontakt s jeho příbuznými.
Ještě téhož dne jsem se odstěhovala i se svými dvěma dětmi a můj manžel, který takový obrat událostí nečekal, se snažil vrátit, ale všechny mosty už byly spáleny.
