S manželem máme jednoho syna. Když můj syn běžel kolem domu, rozhodl jsem se, že už nebudu mít žádné děti. Myslel jsem, že nebudu milovat své druhé dítě stejně jako první, takže máme jen jeho.
Můj syn vyrůstal, aniž by potřeboval cokoliv. Studoval dobře, sám se dostal na univerzitu, a když absolvoval, rozhodli jsme se mu dát dárek. Prodali jsme náš starý byt, garáž a auto, koupili jsme chalupu na venkově, stejně jako jednopokojový byt pro našeho syna. Byl dospělý a musel žít sám.
Po ukončení studia, kvůli nedostatku práce v jeho naučené profesi, šel do práce v továrně. Byli jsme s ním vždy v kontaktu. Máme blízký vztah a slyšeli jsme o jeho přítelkyních a on je často přivedl do našeho domu.
Můj syn už měsíce nevolal. Napsal v textových zprávách, které měl hodně co dělat, vyhýbal se návštěvám. Srdce mé matky mi řeklo, že je něco špatně. Nějak jsem od něj dostala nějaké informace. Ukázalo se, že má přítelkyni.
Zeptal jsem se ho, kdo to je, ale zjistil jsem jen, že se jmenuje Roxana. Po tomto rozhovoru další měsíc uplynul, syn přestal volat, nepřišel se svou přítelkyní. Řekla jsem manželovi, aby se připravil, protože musíme navštívit naše jediné dítě. Když jsme k němu jeli autem, třásla jsem se. U vchodu jsem málem dostal ránu
Můj syn otevřel dveře, měl strach, nečekal, že přijdou jeho rodiče. Najednou tři identické malé děti došly ven a Roxana, jejich matka. Šli jsme do domu a můj syn nás představil.
“Seznamte se s vašimi prarodiči, vašimi dětmi,” řekl a my jsme byli bez řeči. Z tohoto názoru jsem málem omdlel. Roksana vypadá asi 35 let, můj syn je 25 let A teď už zvedá trojčata?
“Natalie, miluju tvého syna,” řekla mi Roxana. Samozřejmě, že ji miluje, vzal ji a její tři děti do svého bytu a postaral se o ně. Domů jsme se vrátili téměř okamžitě. Manžel mě uklidnil. „Pokud chce mít můj syn vlastní dítě, bude muset mít čtyři?“ zeptal jsem se rétoricky. Nemůžu mu říct, co má dělat, ale bojím se jeho budoucnosti. Nebude to pro něj s takovou skupinou snadné.
