Říct, že jsem v šoku, je slabé slovo… Dnes jsem jel autobusem do Rivne a řidič tohoto autobusu na mě udělal velký dojem…
Prostý pozdrav, poděkování za každé poděkování a cestou, když jeli, bylo mé překvapení k neuvěření…
Na zastávku přišly dvě děti, chlapec přišel zaplatit jízdné, zeptal se řidiče, kolik je mu let? 9, odpověděl… A ten druhý? … 15, odpověděl chlapec… A řidič řekl: “To je jeden bílý.”
“A co ten druhý?” zeptal se řidič. Byl jsem mile překvapen… Jedeme dál, zastaví nám autobus kamioňák, něco se mu rozbilo, a ptá se, kolik. Řidič mi pokynul, abych šel…
Na další zastávce nastupuje žena v pozici a dává mi peníze na jízdné, řidič si je nebere, říká:
“Pojďte si sednout, budete potřebovat peníze na doklady. Jedu v příjemném šoku… Pak dacan zastavil, položil peníze a vystoupil z autobusu a co myslíte… Bohdan na toho muže zavolal a vrátil mu peníze.
Jsem ohromená, chci ti jen říct, že ti moc děkuju za to, že jsi, a přála bych si, abychom měli na Ukrajině víc takových lidí. Kéž Bůh vždy ochraňuje vás i vaše rodiny…..
