Moje babička vždycky říkala, že je třeba udržovat vztahy s příbuznými, ať už jsou jakékoliv. Musíš, a tak to je. Taková výchova. Samozřejmě jsem to převzala, ale na manželovu sestru už nemám sílu.
A necítím to jen já, ale i můj bratr. Stalo se, že jí manželovi rodiče koupili byt kousek od nás. Je jí 38 let, je rozvedená a nemá děti. Vždycky jsem byla otevřená kontaktům s manželovými příbuznými, ale tahle cizí paní mě už dost nudí.
Bez pozvání může po práci přijít k nám domů a požádat o večeři. Přestože s ní vůbec nejsme tak důvěrně spjati. Nejenže přijde, jako by byla doma, ale ještě si stěžuje tátovi, že ji manžel odmítl odvézt do práce.
V důsledku toho jsem ji musel vozit já, aby se s otcem nehádali. “Vždyť jedeme stejnou trasou!” řekla jsem. – tvrdila, ale je to jen zbytečný háček, kvůli ní se sotva dostaneme do práce.
Věčně na nervy, ta bezcharakterní sestra nás věčně sleduje v přímém přenosu a dává nám rady, o které ji nikdo nežádal. Podle jejího manžela byly jejich vztahy vždycky napjaté, takže se takové chování nedá nazvat žárlivostí, ale proč k nám pak chodí? Pro mě je to záhada.
Už jsme jí dali mnoha způsoby najevo, že o kontakt nestojíme, ale s ní to nepohnulo. Měli bychom se odstěhovat co nejdál, nebo co?
