Můj manžel Zbigniew má syna z předchozího manželství. Jmenuje se Adrian, je mu 18 let a je to už dospělý muž, ale chová se jako dítě. Když se Zbigniew rozvedl se svou první ženou, Adrian zůstal s matkou.
V určitém okamžiku však matka dala přednost svému osobnímu životu před synem a začala si domů vodit postupně různé muže. To samozřejmě nemohlo skončit dobře. Adrian sotva dokončil školu a byl odstrčen od studia na univerzitě – samozřejmě ne na matčiny náklady – a Zbigniew všechno zaplatil.
Ale syn byl z univerzity okamžitě vyloučen pro absenci. Hned je vidět, co je to za člověka, a zdálo se mi, že jeho matku tento obrat událostí dokonce potěšil.
Koneckonců jí to dalo příležitost přivést Adriana k nám domů, aby se o něj mohl starat jeho otec, a jsem si jistý, že matka v tu chvíli ke svému synovi nic necítila. Chtěla jen zůstat sama v dvoupokojovém bytě.
Celá tahle situace mi nepřináší útěchu, ale nedá se nic dělat. Když se vdáte, rodina vašeho manžela se stane vaší rodinou. Zvlášť pokud jde o vašeho syna. Bydlíme v soukromém domě, kde má Adrian samostatný pokoj. Jako by se nic špatného neozývalo.Od té doby je to však jako v pekle.
Pořád nemůžu přijít na to, jestli Adrian dělá všechno pro to, aby mě naštval, nebo je jen tak nevychovaný. Od té doby, co se k nám kluk nastěhoval, se s ním snažím navázat dobrý vztah. Ale nic se mi nedaří; chodí po domě v botách, jako by to bylo v pořádku.
Zdůvodňuje to tím, že náš dům je soukromý. Ale co z toho? Máme tu veškeré vybavení jako v městském bytě. Zeptala jsem se ho, jestli se stejně chová i v domě své matky, ale odpovědi jsem se nedočkala. O pár dní později jsem šla uklidit jeho pokoj a našla jsem hromady papírků od bonbonů a lahví od coly. Odpadky byly doslova rozházené po rozích – jak je to možné? – Byl jsem pobouřen.
Doslova všechno, čeho se Adrian dotkne, se okamžitě promění v nepořádek. Připadám si jako služka. Pořád po něm uklízím a on nechce jíst, co uvařím. Říká, že jeho matka vaří úplně jinak. Navrhla jsem mu, že by si měl vařit sám, protože je dospělý, ale to byla obrovská chyba.
Sice uvařil, ale potom to v kuchyni vypadalo, jako by se přes ni přehnal hurikán. Podlaha byla pokrytá odpadky, stůl drobky. Všechny produkty zůstaly na stole, jako bychom neměli ledničku. Dřez byl plný špinavého nádobí.
A já jsem to všechno musela uklidit. Manžel mi neodpověděl na otázku, jak dlouho s námi bude Adrian bydlet. Ale našel synovi nějakou práci, aby pochopil hodnotu peněz a času, a Adrian se tomu zřejmě nebrání. Koneckonců i on sám musel být unavený z celodenního sezení doma. Našel si práci jako kurýr.
A pak se u našich dveří objevila jeho matka. Ukázalo se, že jsme chudáka chlapce doslova nutili pracovat a on kvůli tomu trpěl. Adrian dal okamžitě výpověď, protože dostal podporu od matky. Neviděla jsem ani první plat a on teď celé dny jen sedí doma, hraje počítačové hry a podobně.
Jí, spí, chodí na záchod. Nedělá nic užitečného, naprostá nečinnost. Je na tom docela dobře, to se nedá popřít. Žije si jako v hotelu, jen za to neplatí. Staráme se o něj, krmíme ho, zaléváme.
Uklízíme všechen nepořádek. A on není příliš ochotný pomáhat a ani jednou nepoděkoval! Nemůžu se dočkat, až ho zavolají do armády. Třeba se z něj po službě stane aspoň chlap.
