Mezi mnou a mým bratrem je rozdíl 8 let.On je starší. Před třemi lety se oženil. Chtěl žít se svou ženou, aby nemusel žít s našimi rodiči. Nebyla jiná možnost.
Nájem stojí hodně peněz. Jsem sedm let vdaná, máme pětiletého syna a tříletou dceru. Moje žena pochází z Varšavy. Proto jsem se tam přestěhoval. Přesněji řečeno, tam jsme se seznámili. Dostal jsem práci v hlavním městě a podařilo se mi koupit malý byt.
Často jsem jezdil domů na víkendy. Po svatbě jsem se ovšem ve svém městě objevoval jen zřídka. S Martou jsme si koupili jiný, větší byt, abychom měli víc místa pro děti. A ten jsme nechali za sebou, právě pro budoucnost.
Čas od času jsme si ho pronajímali. Nedávno jsem dostal zprávu, že nás přijel navštívit bratr s rodinou a čekají na mě na nádraží. Okamžitě jsem se tam vydal a samozřejmě jsem byl rád, že bratra vidím. Už dlouho jsme se neviděli. Čtyři měsíce jsem nebyl doma. Volali mi rodiče.
Ptali se, jestli hosté dorazili v pořádku, a začali naznačovat, že hotely v hlavním městě jsou velmi drahé a že by bylo skvělé, kdybych Kamila s manželkou a synem ubytoval ve svém starém bytě.
Nechtěl jsem odmítnout, ale v té době jsem měl v bytě nájemníky. Nemohl jsem je přece vyhnat. Dali jsme si oběd, manželka připravila něco rychlého.
Navrhla, abychom se šli projít a já jim ukázal město, zatímco ona mezitím připraví něco lepšího k obědu. souhlasil jsem. Prozkoumali jsme téměř celé město. Chodili jsme celý den a byli jsme strašně unavení.
Vzala jsem hosty na zmrzlinu na vlastní náklady a synovce na kolotoč. Bylo už pozdě, tak jsme šli domů na večeři.Jedli jsme, chvíli seděli a povídali si. Z čiré hlouposti jsem jim nabídl, že jim zavolám taxi.
Nejdřív to nechápali, mysleli si, že si dělám legraci. Tak jsem svou otázku zopakoval. Přece nebudou chodit do hotelu pěšky. Nebydleli jsme v centru.
Bratr se ptal na můj byt, ale manželka mu vysvětlila, že jsme jim nic neslíbili a že byt je obsazený. A bratr mi začal vmetat do tváře urážky.Že prý mám rodině zajistit bydlení a ne je vyhodit na ulici.
Začal jsem jim navrhovat různé možnosti: mohl bych jim zamluvit hotel, ubytovnu, požádat známé o pronájem bytu. Ale oni samozřejmě na každý návrh reagovali odmítavě.
Bylo jasné, že chtějí přijet do hlavního města zadarmo a žít na můj účet.Domnívám se však, že mám právo rozhodovat o bytě, na který jsem si vydělal sám.
Nikomu nic nedlužím, nájemníky jsem nemohl vystěhovat, jsou to také lidé a zaplatili měsíc dopředu.A bratr se urazil. Potom se mnou přestal mluvit. Možná jsem to opravdu trochu přehnal?
