Před třemi lety jsem se oženil. Se snoubencem jsme se seznámili už dávno, když jsme studovali na institutu. Pochází z venkova. Já jsem z města. Rozhodli jsme se pro skromnou svatbu, i když nás to stálo hodně peněz.
Moji rodiče zaplatili svatbu v plné výši, zatímco on řekl, že všechny své úspory utratili za dar pro nás. Byli jsme velmi zvědaví, co to bylo za dárek. Věděla jsem, že tchánovci mají vlastní pozemek a žijí si docela dobře, takže jsem doufala v byt. V den naší svatby nám rodiče darovali auto.
Byla jsem nadšená, nečekala jsem, že nám pomohou při svatbě a koupí nám tak skvělý dárek. Ale to, co nám dali rodiče mého manžela, bylo něco, co na mě a mého snoubence bezmezně zapůsobilo.
Předali nám klíče nikoli od bytu, ale od starého domu, který sousedil s jejich domem. Dárek byl náznakem, že bychom se do něj měli nastěhovat a zrenovovat ho. Nevím, kde jsme s manželem vzali tu sílu, ale všem jsme předstírali, že je to nejlepší dárek v našem životě.
Po svatbě se manžel na rodiče velmi urazil, nechtěl s nimi ani mluvit, ale já jsem ho přesvědčila, aby jim odpustil. Koneckonců nám nic nedluží a těch dvacet tisíc na byt si můžeme vydělat sami.
Dům zůstal uzavřen, ačkoli muž měl stále dokumenty na své jméno. A nyní, v únoru 2022. Byli jsme jedni z prvních, kteří opustili naše město…
Netřeba dodávat, že jsme se neměli kam vrátit. Z bytu mých rodičů, jejich domu i z ulice, kde stál, zbyla hromada cihel. Nevím, jestli bude někdy znovu postaven.
Nyní jsme v manželově rodné vesnici. Všichni společně bydlíme v jednom domě, který jsme dostali jako svatební dar. Je to starý dům, ale ukázalo se, že je překvapivě prostorný a dobře udělaný. Jsou tu krásné kůlny a velká zeleninová zahrada.
Tchánovci nám pomohli s opravami a nakoupili všechno potřebné vybavení. Manžel a otec tráví celé dny na poli a pracují na vybavení, zatímco já zůstávám doma s matkou a tchyní a věnuji se domácím pracím. Mají tři krávy.
Dříve prodávali mléko, ale já jsem z něj zkusil vyrábět sýr, takže teď máme malou výrobu – fronta je naplánovaná na měsíc. Nedávno jsme s manželem vzpomínali na naši svatbu a na to, jak jsme dostali klíče od našeho nádherného domu.
Je moc dobře, že jsme byli dost chytří na to, abychom reagovali klidně, nedělali rozruch a zachovali si rodinné vztahy. Život je velmi zajímavá věc a člověk nesmí pálit mosty, kdo ví, třeba ho ten most jednou zachrání. Nás zachránil.
