Byla jsem v těžké situaci a musela jsem se obrátit na otce svého přítele. Šla jsem tedy k němu domů s kufrem a těhotenským břichem.
Taras Michajlovič, starší muž, mě pozval do domu a nabídl mi čaj a sušenky. Právě se vrátil z konference a řekl mi, že jeho syn Viktor je na služební cestě.
Řekla jsem Tarasu Michajlovičovi, že s Viktorem čekám dítě. Byl překvapený, ale přivítal mě s otevřenou náručí a ujistil mě, že teď mám kde bydlet. Taras mi poradil, abych si dítě nechala, a ujistil mě, že se na něj mohu spolehnout.
U Tarase Michajloviče jsem zůstala až do doby, kdy jsem byla hospitalizována kvůli císařskému řezu. Zatímco jsem byla v nemocnici, Viktor přišel domů s jinou dívkou.
Taras Michajlovič řekl Viktorovi o mém těhotenství a o tom, jak jsem s ním žila. Viktor byl překvapený, protože nevěděl, že jsem těhotná, a beze slova ho opustil. Nechápal, proč jsem odešla, a rozhodl se přijít do nemocnice, aby si se mnou promluvil. B
yla jsem překvapená, že Viktora vidím na svém oddělení, ale dlouho jsme si povídali a on se rozhodl, že se bude podílet na životě dítěte. Navíc jsme se o rok později usmířili a vzali se.
Jsem Tarasu Michajlovičovi vděčná za jeho podporu v době, kdy jsem to potřebovala, a jsem ráda, že se z něj vyklubal dobrý člověk.
