Se sousedy jsme nikdy nežili v klidu.
Teta Zina, krutá a bezcitná žena, měla v našem okolí špatnou pověst. Moje matka měla dvě kočky, které teta Zina otrávila, čímž matka několik měsíců velmi trpěla.
Teta Zina vychovávala své děti ke krutosti a všichni bili starého psa, který žil na jejich dvoře. Už jsem tu krutost nemohl vydržet, a tak jsem zavolal policii, ale policisté mi poradili, abych to řešil jako soused.
Jednoho dne syn mé tety Ziny vyhodil do popelnice několik štěňat a já jsem dvě z nich našla v černém pytli na dvoře.
Jedno ze štěňat bohužel nepřežilo, ale o druhé jsme se postarali a vychovali z něj poslušného a milujícího psa. Jednoho letního dne jsme se s rodinou vydali k řece, abychom se vykoupali se psem, kterého jsme pojmenovali Maluk.
Když jsme byli na řece, daleko od břehu se začalo topit dítě a Maluk byl první, kdo ho přispěchal zachránit.
Ukázalo se, že je to Káťa, dcera syna tety Ziny, která kdysi vyhodila psa. Ten kluk zachránil Kátě život, ale ani nám, ani psovi nepoděkovali. Život je nespravedlivý.
Sousedé, kteří se kdysi k Malukovi chovali tak krutě, neocenili, že pes zachránil jejich dceři život. Navzdory jejich bezcitnosti se Maluk stal pro nás a všechny lidi na řece toho dne hrdinou.
