S Andrejem jsme se vzali ještě jako studenti medicíny. Pak se nám s odstupem šesti let narodila dcera a syn. Oba jsme byli nováčci a všeho jsme dosáhli společně.
Vzali jsme si byt a auto na úvěr. Děti vyrostly, dcera šla na vysokou školu a syn právě nastoupil na univerzitu. Zdá se, že štěstí je tady. Žijte a buďte šťastní. Ale…
Moje dcera nám už dávno řekla, že se bude v červenci vdávat. Nežádala nás o pomoc, všechno zařizovala ona a její snoubenec. Od nás se vyžadovala pouze přítomnost. Večer jsme se sbalili, abychom ráno odjeli na svatbu naší dcery. Všimla jsem si, že mého muže něco trápí. – Andreji, co se děje?
Co tě trápí?” zeptala jsem se. “Tamara bude mít dítě,” řekl tiše. “Kdo je Tamara? Co to má společného s nějakým dítětem?” nechápala jsem. “Ne s jakýmkoli dítětem, ale s mým,” řekl Andrij.
“Jakmile se vezmeme, opustím tě kvůli ní,” řekl po dlouhém mlčení. Jak se ukázalo, Tamara byla pětatřicetiletá zaměstnankyně obchodu s alkoholem, kde manžel pracoval. Jejich vztah trval už sedm let.
“Andreji, za chvíli ti bude padesát. Je čas myslet na vnoučata! Jaké dítě?!- Eleno, jsem ti vděčný za ty roky šťastného rodinného života. Ale zamiloval jsem se do Tamary.
Je mi s ní dobře. Mohl jsem jen plakat… Žádost o rozvod jsme podali hned po svatbě mé dcery. Pak si vzal Tamaru. O půl roku později se Andrijovi narodil syn… A já jsem zůstala sama. Kdo potřebuje osmačtyřicetiletou tetu? Můj bývalý manžel je šťastný a já přijdu domů a brečím.
Sama mezi čtyřmi stěnami. Přijde čas, kdy se smířím se samotou. Tolik jsem snila o tom, jak budeme s Andrejem hlídat vnoučata… Ale Andrej odešel a s ním se můj sen propadl do zapomnění.
