Manžel odjel do Londýna a dvacet let nám se synem nedal ani korunu. Teď se objevil v našem životě, protože potřebuje pomoc. Vychovávala jsem syna sama, což nebylo snadné, protože jsem celý život pracovala jako učitelka, měla jsem nízký plat a pořád jsem si brala práci navíc. Žili jsme s mojí matkou, která mě v té době velmi podporovala.
S manželem jsme se rozešli, protože chtěl odejít od rodiny, jen ho nebavilo dělat svou práci. Ani nešel za jinou ženou, prostě odešel. Nejdřív žil u rodičů a pak odjel do zahraničí, podařilo se mu odjet do Londýna.
Hned po rozvodu na nás se synem zapomněl. Dvacet let nám nedal ani korunu. Ale tchánovci, jako by cítili svou vinu, často brali vnuka k sobě na víkendy.
Nic jsem nenamítal, protože to byli přece prarodiče. Finančně mi moc nepomáhali, i když občas dali nějakou symbolickou částku k narozeninám. Syn viděl, jak je to pro mě těžké, a slíbil mi, že až vyroste, koupí mi všechno, co budu chtít.
A skutečně, po absolvování vysoké školy odjel na výměnný studentský pobyt do zahraničí, studoval tam ještě dva roky a pak získal skvělou práci a zůstal.
Dnes můj syn žije v Praze, je ženatý a má syna. Občas za nimi jezdím na návštěvu. Mezitím mi před měsícem vstoupil do života můj bývalý manžel.
Vyhledal mě a začal tvrdit, že i on má na tento dům právo, protože je to také jeho syn. Je úžasné, že si teď vzpomněl, že má syna.Nevím, co dělal dvacet let, ale nic si nevydělal, navíc je teď nemocný a potřebuje peníze.
Také potřebuje bydlet, protože jeho sestra s rodinou bydlí v bytě jeho rodičů, není tam místo, tak se rozhodl mi připomenout, že má ženu a syna. nevím, co mám dělat. Na jednu stranu o tom nechci synovi říkat, abych mu nedělala starosti, ale na druhou stranu je mi bývalého manžela líto, lidsky bych mu ráda nějak pomohla.
