Jan a Anna spolu žili v harmonii. Byli spolu šťastní, i když Annina povaha byla nestálá. Jan ji však dokázal přijmout a miloval ji.
Přestože jeho práce byla poměrně stresující, byl vždy klidný. Nikdy si nedovolil zvýšit na svou ženu hlas. Byl tu však jeden detail, který ho vyzdvihoval. Jednou týdně si vybral jeden den, kdy někam na pár hodin odjel, pak se klidně vrátil a všechno probíhalo dál, jako by se nic nestalo.
Pak Annu začalo zajímat, jestli náhodou nemá milenku, a tato myšlenka ji natolik znepokojila, že se spolu se sestrou rozhodla svého muže sledovat.
A ejhle, nasedne do autobusu, jede na konečnou stanici a pak se vydá hluboko do lesa. Když se rozhlédne a zjistí, že je sama, její manžel začne hlasitě křičet. Jednoduše vykřikne “AAA”, ale v tom dopise je tolik emocí, že se žena lekne. A pak se k ní muž takhle vrátí domů.
Když přišel domů, přinesl manželce květiny, nabídl jí, že sám připraví večeři. V následujících týdnech si Anna nemohla najít místo, bála se svého muže a přemýšlela o rozvodu. Nakonec souhlasila, že si s ním promluví, a zeptala se ho, proč chodí do lesa, aby tam křičel.
Muž se jí pak přiznal, že má velmi hektickou práci a nechce se vybíjet na své milované ženě, a tak si našel způsob, jak využít svou energii. Navrhl také Anně, aby tuto teorii praktikovala s ním.
A začali spolu chodit do lesa. Po několika takových výpravách si Anna všimla, že je to pro ni mnohem lepší a snazší. Jen je to sblížilo.
