Vdala jsem se velmi brzy, když mi bylo pouhých 18 let. Můj manžel byl o deset let starší než já. Když jsem ho viděla, okamžitě jsem se do něj zamilovala a bylo mi jedno, že za jeho zády jsou už tři manželství. Zdálo se mi, že náš vztah bude nejsilnější.
Vždycky říkal, že za rozvod mohou jeho předchozí ženy, a já mu věřila. Neuplynul ani měsíc od našeho svatebního dne, když se najednou změnil. Začal často mizet, v noci nezůstával doma, a když jsem se ho zeptala, kde je, urážel mě a odpovídal, že mi do toho nic není.
Po třech měsících začal naléhat na dítě. Nebyla jsem na to připravená, chtěla jsem studovat, získat profesi. Na to mi odpověděl, že bych měla mít jen děti a vařit, že čekám na dítě. Naivně jsem doufala, že až se dítě narodí, změní svůj postoj ke mně. Že to mezi námi bude jako dřív.
A skutečně, změnil se, ale jen nakrátko; začal ke mně mít trochu lepší vztah. Na ultrazvuku se ukázalo, že budeme mít dvojčata, byl tak šťastný. A já se rozhodla – že v naší rodině konečně zavládne klid a pohoda a my budeme mít v termínu dvě nádherné holčičky. A můj muž se zase začal v noci ztrácet.
V jeho telefonu jsem našla korespondenci s několika ženami. Měl dokonce více než jednu milenku!A tady jsem se rozhodl pro tento krok. Uvědomila jsem si, že jsem to uspěchala tím, že jsem měla děti, a že jsem se neměla vdávat tak brzy. Řekla jsem tomu a tomu, že se chci rozvést, ale dcery mu nechat, alespoň časem. Mezi tím, jak je teď budu živit? Kam budu chodit do práce?
A on mě vystrnadil ze dveří a řekl mi, abych se už neopovážila objevit na jeho prahu. A řekl mi, abych zapomněla na jeho dcery. Teď studuji medicínu, bydlím na ubytovně a pracuji po nocích jako sanitářka v nemocnici, abych vyžila. Každý, komu svůj příběh vyprávím, mě odsuzuje. Co jsem v takové situaci mohla dělat?
Žít s manželem, který mě nepotřebuje? Vzít si děti a nechat se s nimi na ulici? Fajn pro ty, kteří mají matky, příbuzné. Já nikoho nemám, nemám se na koho spolehnout, proto jsem to udělal.
