Toho dne se Nazar vrátil domů později než obvykle. Učitelka zadržela ty, kteří v hodině nepochopili probíranou látku. Venku mrzlo až praštělo.
Chlapec se zabalil do bundy, ale i tak mu byla zima. V duchu si představoval, jak se dostane domů a vykoupe se v teplé vaně. Když myslel na jídlo, jeho žaludek vydával charakteristické zvuky.
Chlapec spěchal domů, ale najednou uviděl na kraji cesty babičku. Ležela a nehýbala se. Muž přistoupil blíž a dotkl se ženina ramene. Stará paní otevřela oči, ale vzápětí je zavřela.
Otevřela ústa ve snaze něco říct, ale nedokázala nic říct. Chlapec se rozhlédl kolem sebe. V okolí nebyla ani živáčka. Rychle vytočil otcovo číslo a požádal ho, aby přišel.
Po celou dobu, co otec telefonoval, se chlapec od ženy nehýbal. Otec přijel se sanitkou. Sanitka babičku odvezla. Chlapec o ni měl velký strach a neustále se otce na babičku vyptával. Otec slíbil, že ji navštíví.
Později se ukázalo, že Veronika Ihorivna byla v minulosti čestnou učitelkou. Později se o tomto příběhu dozvědělo vedení města. Chlapec byl za svůj hrdinský čin oceněn pamětním listem.
Ve škole všichni učitelé dávali Nazara za příklad. Všímavost může zachránit život. Lidé jsou dnes k sobě tak lhostejní…
