Před několika měsíci mi bylo 55 let. Můj syn a snacha mi přišli popřát k narozeninám s krásnou kyticí a dortem. Říkala jsem si: “Proč tolik utrácet? Bylo by lepší, kdyby mi dali peníze, koupil bych si něco na zahradu.
Ale nedávno jsem zjistila, že syn dal švagrové k narozeninám poukaz do sanatoria. Nejen pro ni, ale i pro jejího manžela. Na její narozeninovou oslavu se mi moc nechtělo. Známe se už šest let, ale za ty roky se nám nepodařilo vybudovat normální vztah plný důvěry. Předstírá, že je moderní dáma.
Pěstuje nějaké exotické rostliny, ráno cvičí a vždycky je oblečená na jedničku. Pavlo je klidné dítě, ale Marina křičí a hraje si tak hlasitě, že to slyší všichni sousedé. Někdy se dokonce přijdou zeptat, jestli jsme v pořádku. Na oslavu narozenin švagrové jsem šla jen proto, že jsem zase musela hlídat vnoučata.
(M/KQ) Ani jsem se nestihla pořádně najíst. Pořád jsem hlídala děti: dům je zvláštní, je tam spousta schodů a zásuvek – zkrátka nebezpečí na každém kroku. Pořád se snažím přesvědčit sám sebe, abych se nad synem nepohoršoval. Upřímně řečeno, neuráží mě, jen je mi to nepříjemné.
