Ninu jsem znala ze školy. Chodili jsme do stejné třídy. Ale po maturitě se naše životy rozdělily: Nina šla studovat, pak toho nechala, vrátila se, nemohla nikde sehnat práci, a pokud ano, velmi rychle ji vyhodili. Co se týče osobního života, ani v něm se jí nedařilo. Pořád si vybírala, snažila se najít toho nejlepšího muže…
Je jí 33 let a vůbec netuší, jak bude žít svůj život… Ale jednou, když jsme se po dlouhé době odloučení potkali, jsem jí viděl bříško. Když jsem se jí zeptala, co to je, řekla, že nechce čekat na štěstí – rozhodla se mít dítě pro sebe. Nakonec porodila holčičku a požádala mě a mého manžela, abychom za ní přijeli autem.
Dál jsme jí pomáhali, jak jen to šlo. Přijímala jakoukoli pomoc. Ale velmi brzy se její povaha změnila… Začala ne prosit, ale doslova vyžadovat. Všem stokrát volala, že žije jen z přídavků na děti, dokonce volala i svým rodičům, s nimiž se rozhodla nekomunikovat.
Dostávala také pomoc v podobě peněz. Dluží nám 5 000, ale nepožadujeme je zpět, protože víme, že nemá co vracet.Brzy bude muset být dívka pokřtěna, ale všichni její příbuzní a přátelé již křest odmítli.
Vědí, že je bude trápit nejrůznějšími žádostmi a příkazy. Jednou Nina našla na sociálních sítích vzdáleného příbuzného, který žil na jiném kontinentu. Několik dní po sobě si jí stěžovala, jak dobře se jí žije.
V důsledku toho jí příbuzná, nejspíš proto, aby Nina zůstala pozadu, poslala velkou sumu peněz. Nina se domnívá, že je hrdinka a že by jí všichni měli pomáhat. A nejhorší a nejhorší na tomto příběhu je, že Nina vyžvejkne toho druhého. Netuším, kolik nervů má její rodina.
