Po odchodu do důchodu se můj život změnil v noční můru. Dostávám důchod ve výši 2 500 hřiven. Celý život se točím jako veverka v kole. Byly doby, kdy jsem pracoval ve dvou zaměstnáních, abych své rodině zajistil vše, co potřebovala.
Syna jsem postavil na nohy a na začátku jeho cesty jsem mu finančně pomáhal, ale protože jsem ho vychoval jako praktického člověka, zvládal vše sám. První rok svého odchodu do důchodu jsem přežil díky tomu, že jsem utratil všechny své úspory. Neměl jsem jinou možnost, protože můj důchod sotva stačil na zaplacení komunálních služeb.
Později jsem si uvědomil, že takhle to dál nejde, a tak jsem léčbu vzdal. V mém věku už na tom nejsem zdravotně dobře, tak proč utrácet další peníze? Pak jsem si prošel svůj jídelníček. Vyřadil jsem ze svého jídelníčku veškeré maso a čerstvé produkty a nahradil je zlevněnou zeleninou a ovocem, jak mi poradili sousedé. Ano, všechny produkty nejsou prvotřídní čerstvosti, ale přesto jsou to vitamíny…
Jednoho dne se mi udělalo špatně. Ani tehdy jsem nechtěla volat synovi. Obecně jsem mu říkal, že je se mnou všechno v pořádku: žiju, užívám si života, chodím ven s přáteli, často s nimi hraju karty…
A syn tomu všemu věřil.Šetřili peníze na koupi vlastního bytu ve městě, takže jsem jim nechtěl být zbytečnou přítěží. Takže když jsem se v kritickém stavu dostala do nemocnice a neměla jsem peníze na základní služby, zavolala jsem synovi a všechno mu řekla.
Překročil jsem svou hrdost a sebeúctu, protože není důstojné, aby dospělý člověk žádal své dítě o peníze. Syn mi pak řekl, že sám nemá ani korunu, i když jsem věděla, že příští měsíc jede s rodinou k moři. Je mi to moc líto, přátelé mi radí, abych podala žádost o výživné, ale já se k tomu nesnížím. Nějak dožiju svůj život sama.
