Požádala jsem kamarádku, aby na mou svatbu nebrala své děti. Zdálo se, že to chápe, ale ve svatební den mě čekalo obrovské překvapení.

Měla jsem kamarádku jménem Ksenia. Přátelily jsme se od dětství. Byla zajímavá a zábavná. Měla však jednu nevýhodu. Ksenia slyšela jen sama sebe. V mladém věku to nebyl velký problém. Ano, musel jsem třikrát opakovat totéž, než mě poslechla. Tehdy jsem tuto její vlastnost nebral vážně.

Myslel jsem si, že bude třeba několikrát zopakovat totéž, než moje slova vezme v úvahu. Dokonalí lidé neexistují a ona byla ve všech ostatních ohledech dobrou kamarádkou. Ale právě tento rys její povahy způsobil, že se náš vztah rozpadl. Vdala se narychlo, hned po škole. Dárce spermatu naštěstí neutekl, ale poctivě se oženil.

Já jsem vystudovala vysokou školu, dostudovala, našla si práci a pomalu dělala kariéru. Ale naše přátelství se nezastavilo. Kvůli rozdílným zájmům jsme se s ní stýkali jen zřídka, ale stále jsme se považovali za přátele.

Přátelství přece nezávisí na frekvenci kontaktu, ne? Matka byla naším přátelstvím překvapená: “O čem si můžete povídat? Vždyť ona nemá žádné jiné zájmy než žvýkání lidí. V něčem měla moje matka pravdu. V době mé svatby už měla Ksenia tři děti: deset, osm a šest let.

Samozřejmě jsem na svatbu pozvala Ksenii a jejího manžela. Zároveň jsem ji okamžitě varoval:- Neberte s sebou děti! Viděl jsem, jaký chaos způsobily děti na svatbě mé sestřenice. Jen ty a tvůj manžel! A jak znám její povahu, která nechává svá slova bez povšimnutí, zopakovala varování osmkrát(!).

A pak přišel můj svatební den. Ksenia se objevila s celou rodinou. “Varovala jsem tě, abys s sebou nebrala děti!” zamračila jsem se. “Kam je mám dát?” “To není můj problém!

Vezmi je ven. Budu jedině ráda, když budeš s mým manželem!” řekla jsem. Odešli. A už se nevrátili. Ksenia mi nebere telefon. Je uražená. Jako by to byla moje chyba, že se neobtěžovala poslouchat má slova.

Související Příspěvky

Rozhovor s prezidentem měl být běžnou součástí komunikace armády. Místo toho se ale řešily otázky o kompetencích i respektu k ústavě. Některé kroky státních institucí v dnešní době už nepůsobí jako standardní administrativní rozhodnutí. Mnohdy to lidé vnímají spíš jako důsledek politických (či osobních) sporů. Nejnovějším případem je zablokovaný rozhovor s Petrem Pavlem, který měl být součástí armádního podcastu Kamufláž. Rozhovor nikdy nevyšel Podcast vznikl přímo na Pražském hradě a původním záměrem bylo, aby přiblížil prezidenta nejen jako vrchního velitele ozbrojených sil, ale také jako normálního člověka. Připravený díl byl naplánován ke zveřejnění začátkem dubna, přesto se ale k veřejnosti nedostal. Podle informací z armádního prostředí došlo k zásahu ze strany Ministerstva obrany České republiky, které zveřejnění zastavilo. Důvody mají souviset s aktuálním napětím mezi vládou a Hradem. „Co jsem pochopil, tak jde nejspíš o důsledek současné roztržky mezi vládou a Hradem. Nebylo by vhodné, aby armáda nyní zviditelňovala Petra Pavla,“ uvedl pro Aktuálně jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany. Armáda mezi politikou a ústavou Zásah do komunikace armády vyvolal mnoho otázek a naštvaných postojů. Ozbrojené síly by podle mnohých názorů měly zůstat mimo politické spory, zvlášť pokud jde o prezentaci prezidenta, který je podle ústavy jejich nejvyšším velitelem. Jenže prezident není v tomto kontextu úplně běžným politickým aktérem, ale klíčovou součástí velení armády. Omezování jeho mediálního prostoru ze strany ministerstva tak působí přinejmenším zvláštně.