S Pavlem jsme spolu chodili čtyři roky. Po tak dlouhém vztahu jsem čekala, že mě požádá o ruku, ale nikdy se tak nestalo, ani když jsem otěhotněla. Ale Pavlo říkal, že děti určitě mít budu. Měli jsme dvojčata.
Měsíc po narození dětí šel Paša jednou do obchodu a jako ve špatném vtipu se už nevrátil. Snažila jsem se mu dovolat, ale nezvedal telefon. O čtyři dny později mi jen napsal vzkaz. Zněla asi takto:
“Dášo, mám deprese. Šel jsem k rodičům, potřebuji být sám.” Nechal mě tu samotnou se dvěma dětmi, protože trpěl depresemi! Mimochodem, bylo mu jedno, že nepracuji a nemám peníze. Moc dobře věděl, že nemám nikoho, koho bych požádal o pomoc. Mám jen matku jako rodiče, ale ta sotva přežívá z důchodu.
Nevím, co by s námi bylo, kdyby nám do života nevstoupila Nataša. Je to naše sousedka zdola. Dozvěděla se o mé situaci a rozhodla se mi podat pomocnou ruku. Nejprve mě zaměstnala ve svém salonu jako uklízečku za dobrý plat. Když jsem byla v práci, hlídala děti moje kamarádka.
Jsem jí za její pomoc velmi vděčná. Pak pro mě Nataša zorganizovala bezplatné kurzy manikúry. Naučila jsem se řemeslu a začala si vydělávat slušné peníze. Časem jsme se postavili na vlastní nohy.
Sama se starám o dvě děti. Pasha nás po svém odchodu nikdy nekontaktoval a neinformoval nás o tom. Nedávno jsem se od nových přátel dozvěděl, že se Pavel oženil. Myslím, že mě nikdy nemiloval.
