Podívala jsem se na matku a cítila jsem se velmi podrážděně. Proč jsou lidé s věkem tak nepříjemní? Když jí, neustále drobí a hlasitě žvýká, protože nemá zuby, a je nepříjemné sedět s ní u jednoho stolu.
Matce už je osmdesát. V určitém okamžiku jsem si uvědomil, že žít s ní v jednopokojovém bytě je prostě nemožné. Nenechá mě spát při svém chrápání, jíst v její blízkosti je nechutné a neustále mě obtěžuje svými požadavky. Je mi teprve čtyřiatřicet. Moje matka mě porodila velmi pozdě. Jsem si jistý, že nebýt mé matky, už dávno bych si založil osobní život.
Ale jak si můžete přivést do domu muže, když je vaše matka stará? Jsem také žena a chci mít své vlastní štěstí. Poptala jsem se a našla pro svou matku dobrý domov důchodců. Tam jí mohli poskytnout zábavu i péči, kterou potřebovala. Když jsem o svém rozhodnutí řekla matce, začala nesmyslně plakat a propadat záchvatům vzteku. -“Jak mě můžeš vyhodit z mého domova? Sám jsem tě vychoval! Její pocity byly velmi nepříjemné.
Když se odstěhovala, cítila jsem se mnohem lépe. Jen o týden později mi zavolala sestra mé matky a začala mě obviňovat, že jsem ji opustil. To je absurdní! Kdo ji opustil? Mimochodem, její pobyt v příslušném zařízení platím já.
