Babičce Hanně už táhne na devadesát. Je to stále silná stará dáma. Její manžel zemřel před pěti lety. A její děti už dávno odešly do různých měst a vesnic. Po pohřbu svého otce ji už nepřišly navštívit.
Jen jí volaly a vyptávaly se na její zdraví a život. Babička Hanna posílala svým dětem a vnoučatům dárky při každé příležitosti. Jednoho dne však Taras, sousedův syn, který Hannině dceři doručoval balíček, vrátil ho neporušený: “Babičko Hanno, vaše dcera odmítla dárek přijmout. Řekla, že ve městě je spousta takových věcí. Požádala mě, abych jí nic neposílal.
Ale Hannina domácnost je silná. Vždycky má víc zeleniny, vajec a mléka, než by mohla sama sníst. Tak všechno rozdává sousedům. Zejména těm, kteří mají hodně dětí. A všichni ve vesnici byli babičce Anně vděční a měli ji rádi a vážili si jí. Když se babička Hana cítila špatně, zavolala na své děti: “Moji milí, pojďte ke mně.
Zdraví se mi podlamuje. Třeba mě někdo z vás vezme k sobě. Její děti však za maminkou nespěchaly. Vymlouvaly se na své záležitosti. Hanna prodala všechna svá zvířata. Všechny peníze dala do obálky, položila ji na stůl, napsala dopis dětem, vložila ho do obálky, pak se umyla a šla spát.
Teprve o tři dny později sousedé, znepokojení Hanninou nepřítomností, vstoupili do jejího domu. Babičku Hannu doprovázela celá vesnice. Mnozí na ni vzpomínali jen v dobrém. Jejím dětem, které přijely den po pohřbu, byl předán dopis a peníze. V dopise stálo: “Mé milované děti. Mám vás všechny moc ráda.
Až tu nebudu, držte se navzájem. Peníze, které zůstaly v obálce, si rozdělte rovným dílem. Prodejte dům a peníze si rozdělte rovným dílem. Ikony si vezměte pro sebe. Vždy mi pomáhaly, když jsem se modlila. Vždycky milující maminka”.
