Viktorie ho nepozorovaně následovala a schovávala se za zády kolemjdoucích. Zastavil se u vchodu do metra a podíval se na hodinky, jako by na někoho čekal. Přistoupila k němu krásná žena, pravděpodobně kolegyně. Nastoupili spolu do metra a jeli do kanceláře.
-Já to věděl! Měl jsem pravdu! Má ženu, dvě děti a… Dobře, Viko, drž se,” uklidňovala se, “musíme počkat, až půjdou na oběd.
Viktorie čekala kousek od vchodu a ve dvanáct hodin její manžel se svým společníkem opustili kancelář. Následovala je ke vchodu do třípatrové budovy. Aby si jí nevšimli, nenásledovala je nahoru. Začala chodit ke každým dveřím a odposlouchávat, jiné východisko neměla. Za dveřmi bytu číslo 25
Nechtěla jen zaklepat na dveře, udělat scénu a nechat to tak skončit. rozhodla se mu pomstít a zostudit ho. Zavolala blízké kamarádce a požádala ji, aby zavolala manželovým rodičům a řekla jim, že si koupili nový dům a chtějí je překvapit, takže by měli hned přijít, aby to nezkazili.
Kamarádka odvedla skvělou práci a oni řekli, že tam brzy přijedou. A také přijeli. Viktorie nemusela čekat příliš dlouho. Přijelo luxusní auto jejího tchána a jako první vystoupila tchyně s velkou kyticí květin a dortem. Děti byly také s nimi. Vešli do domu, vystoupali do třetího patra a zazvonili na zvonek bytu č. 25. Otevřel jim syn -Ahoj!” vykřikli společně. -Mami? Otec? Proč jsi tady?” zeptal se překvapeně. Viktorie to všechno sledovala, ale v tu chvíli se rozhodla, že už nebude pokoušet štěstí, a odešla domů.
Večer se vrátil její manžel. Viktorie se chovala jako obvykle a nepůsobila dojmem, že by se na něj příliš zlobila. -“Jak se máš?” zeptala se. -Mám se dobře. Jak se máš ty? Viktorie na tuto otázku neodpověděla, ale pouze dodala: “Večeře je hotová.” “Děkuji, miláčku, jsem dnes tak unavená. měla jsem náročný den v práci. jdu se navečeřet a odpočinout si.
– “Samozřejmě, miláčku, jak si přeješ,” odpověděla Viktorie a jen stěží skrývala dojetí. Odešel do kuchyně na večeři a Viktorie začala přemýšlet o plánu B.
