Vyrostl jsem v chudé rodině. Nikdy jsem neměl žádné oslavy na počest svých narozenin. Mým maximem byl jeden suchý dort s jednou svíčkou v rodinném kruhu. Toto trauma z dětství se v mém věku změnilo v komplex. Vždycky jsem snil o velkolepé oslavě na mou počest. Chtěla jsem, aby mi všichni hosté gratulovali, dávali mi dárky a vyprávěli o mně sladké historky.
Za celý svůj život jsem porodila jednoho syna, kterého jsem začala sama vychovávat ve 14 letech. S jeho otcem jsme se pak rozvedli a on si za mě a mého syna rychle našel náhradu. Dostal dobré vzdělání a všechno v jeho životě šlo dobře, a když mu bylo 23 let, potkal Marinu.
Brzy se vzali a bývalý manžel daroval synovi ke svatbě dvoupokojový byt. Uhradil veškeré náklady na svatbu. Musela jsem jen všechno zorganizovat. Mimochodem, Marinini rodiče mi také hodně finančně pomohli, já jsem v té době neměla žádné peníze… Začátkem února jsem měla narozeniny. Byly to moje padesáté narozeniny. Podařilo se mi ušetřit nějaké peníze.
Rozhodl jsem se splnit si svůj životní sen, protože jsem vlastně nikoho o nic nežádal. Zde je třeba podotknout, že můj syn a snacha na auto šetří už rok. Slíbil jsem jim, že jim s penězi pomůžu, protože proces byl velmi pomalý.
Když jsem pozval svého syna a jeho ženu na oslavu, mysleli si, že tam budeme jen my, ale bylo tam dalších 30 lidí. Hned jsem si všiml, že se synův obličej změnil. Já jsem však měl plné ruce práce s tím, abych si tento okamžik užil, protože jsem na něm celý život pracoval. Dostal jsem mnoho dárků, drahých i méně drahých.
Dostal jsem také hodně peněz. Když jsem volala synovi, abych mu peníze předala, křičel na mě, nazval mě sobcem a řekl, že jsem nedodržela slib… Možná jsem si takovou dovolenou neměla zařizovat, ale myslím, že jsem měla nárok na vysněnou dovolenou alespoň jednou v životě….
