Veronika vychovávala svou dceru téměř od narození sama. Manžel ji opustil kvůli jiné ženě, opustil je a nestaral se o ně. Světlana byla velmi poslušné dítě.
Zdálo se, že chápe, že její matka potřebuje její pomoc. V šesti letech byla velmi samostatná. Vždy poslouchala svou matku a dělala vše, co jí řekla. Koneckonců její matka byla její máma i táta.
Potřebovala vydělávat peníze, aby mohli z něčeho žít. A Svitlana to ve svých šesti letech dokonale pochopila a po matce nic nepožadovala. Jednoho dne šla Svitlana ze školy domů, když ji oslovili mladí lidé.
Dívka a chlapec Svitlaně řekli, že její matka odešla ke kadeřníkovi, a požádali ji, aby s nimi počkala, než se vrátí. Chlapec a dívka zároveň Svitlanu pevně objali. Svitlana okamžitě pochopila, že je matka nemůže poslat pryč, že se něco děje.
A nečekaně se mladých lidí zeptala: -Co mi poslala matka? Chlapec i dívka byli zmatení a nevěděli, co jí odpovědět, a ona okamžitě pustila ruku a začala utíkat a křičet. Křikem chtěla upoutat pozornost kolemjdoucích, aby ji mladíci nesledovali a ona mohla utéct k matce. Ještě že její maminka pracovala nedaleko, a tak se jí podařilo dostat se k ní. Toho dne se Sveta těch lidí zbavila, protože udělala to, co ji naučila maminka.
Ta jí vždycky říkala, že se má v takových situacích vždycky ptát, jak jí to matka předala. Pokud jsou to matčiny kamarádky, určitě znají odpověď.
A pokud odpověď neznají, jsou to cizí lidé, kteří se ji snaží někam nalákat. V takovém případě musí utéct a hlasitě křičet, aby ji nechali na pokoji. To dívka udělala. Je dobře, že se na tom matka s dcerou dohodly. Máte vy a vaše děti takové dohody? Koneckonců vždy musíte vymyslet plán, jak své děti před takovými nepříjemnými situacemi ochránit. Neví se, co by se jí mohlo stát, kdyby ji to matka nenaučila.
