Za celých 17 let, co manželova matka pracovala v Itálii, nám nijak nepomohla – ani domem, ani bytem, ani jinou pomocí.
Navzdory svým obavám jsem dlouho nic neříkala, protože jsem si myslela, že žena možná šetří peníze na významnou investici – dům nebo byt. O deset let později však moji příbuzní stále bydleli ve starém, zchátralém domě a bylo zřejmé, že tchyně nepatří k lidem, kteří by uměli vydělávat nebo šetřit peníze.
Snažila jsem se manželovi uvést příklady jiných vydělávajících žen, které za stejnou dobu investovaly do několika bytů nebo domů, ale manžel se rozzlobil a řekl mi, ať matčiny peníze nepočítám. Skutečnost však byla taková, že ona si nic nekoupila ani do ničeho neinvestovala.
Když přijela na návštěvu, očekávala, že ji budeme hýčkat od hlavy až k patě, a dokonce nás žádala, abychom ji vozili po různých pochůzkách.
Nedávno přijela znovu na návštěvu a můj muž mi oznámil, že u nás bude se svým otcem bydlet o prázdninách. Neměla jsem chuť ji hostit v našem domě, zvláště když mi nenabídla žádnou finanční pomoc, ani když můj vlastní otec začátkem tohoto roku vážně onemocněl.
Nevím, co tchyně dělá se svými příjmy, a nechci ji soudit, ale nemohu si pomoci, ale zajímalo by mě, proč neudělala nic, aby pomohla svému jedinému synovi nebo vnoučatům.