Celý život vychovávám děti. Můj nejstarší syn se rozhodl, že zkusí pracovat v zahraničí, odjel a podařilo se mu tam najít práci. Měla jsem z něj velkou radost, a tak jsem stejné naděje vkládala i do své dcery. Ale po škole se dceři na vysokou školu příliš nechtělo, říkala, že potřebuje rok na to, aby si odpočinula a připravila se na vysokou školu. Ten rok začala chodit s klukem a o studium se nestarala. Takže téma vysoké školy už nikdy nepřišlo na přetřes.
Brzy se za tohoto chlapce provdala a přestěhovala se k němu a ke své tchyni. Jejich rodinný život však nefungoval. Ten kluk totiž rád chodil ven, chodil nalevo a o dětech nechtěl vůbec nic slyšet. Po mnoha hádkách a skandálech ho dcera opustila. Po rozvodu měla dcera těžké životní období, velmi se trápila. Zůstala bez manžela, bez rodiny, bez práce a bez vzdělání. Nabídla jsem jí, aby se vyučila švadlenou, aby si nějak vydělala peníze. Ale dcera si našla jednodušší způsob, jak vyřešit všechny své problémy, začala pít.
Vodila jsem si domů kamarádky, které byly jako já. Pak jsem si domů začala vodit muže.
Byla jsem už v důchodu a dcera mě požádala o můj důchodový průkaz s tím, že si ho může na měsíc půjčit, než si její kamarádka najde práci. Jenže uběhl rok a dcera mi kartu nedá, žije z mého důchodu a já musím mýt podlahy v lékárně, abych měla co jíst.
Synovi nic neříkám. Stydím se před ním za dceru, on si myslí, že se máme dobře. Bojím se, že když se syn dozví pravdu, jeho vztah se sestrou se zhorší, a já nechci další konflikty v rodině.
