Po skončení noční směny jsme se s kolegou Vadimem rozhodli probrat některé pracovní záležitosti při pití kávy poblíž kanceláře ředitele. Najednou k nám přistoupila žena a zeptala se, jestli jsme manželé. Zmateně jsme zavrtěli záporně hlavou a zeptali se, proč se na to ptá.
Žena nám nabídla možnost vydělat peníze tím, že si její dceru vezmeme jen kvůli fotce a pak podáme žádost o rozvod. Překvapeni neobvyklou nabídkou jsme souhlasili, že Vadym její dceru oddá a já budu svědkem.
Za chvíli už jsme byli v obchodě, kupovali obleky, boty a kytice květin. Pak jsme dorazili na nádvoří matriky, které bylo krásně vyzdobené a hosté skandovali „ženich – ženich“.
Ptali se nás na cenu nevěsty, ale nevěstina maminka si vymyslela nějakou výmluvu a za chvíli už jsme byli na cestě domů. Tam jsme potkali plačící nevěstu a jejího nešťastného přítele. Svatba pokračovala a všechno bylo jako ve filmu, hosté, hostina, slzy radosti i smutku.
Po svatbě mě Vadim překvapil tím, že řekl, že má svou snoubenku Viku rád a nechce podat žádost o rozvod. Vadimova tchyně nikdy nebyla tak šťastná a o patnáct let později byli Vadim a Vika stále spolu a měli tři krásné děti. Stal jsem se jejich kmotrem a sledoval, jak se jejich milostný příběh vyvíjí.
Když se Vadim ohlíží zpět, žertuje, že manželství s Vikou bylo nejlepším příjmem v jeho životě a tchyně nejlepším zaměstnavatelem.
