Vzali jsme se hned po univerzitě. Porodila jsem mu dva syny, z nichž jsou dnes dospělí muži, každý s vlastní rodinou. Až když byly děti malé, všimla jsem si, že se můj muž začal poohlížet po jiných ženách. Později jsem si uvědomila, že je od přírody muž, který si nenechá ujít jedinou sukni.
Když děti vyrostly a samy vystudovaly, stali jsme se s manželem pro sebe naprosto cizími lidmi. Dál jsem jeho avantýry snášela jen kvůli dětem, abych jim neublížila. Ale když se z nich stali dospělí, uvědomila jsem si, že už mě nic nedrží zpátky. Přímo jsem manžela požádala o rozvod.
Bydleli jsme spolu v jednom bytě a rozešli se. Žila jsem v klidu o samotě. Občas jsem si na manžela vzpomněla, vždyť jsme spolu žili tolik let. Ale byla škoda, že si na mě nevzpomněl ani o Vánocích, nezavolal ani nenapsal. Udržoval kontakt jen se svými syny. Ale děti pochopily, že s ním stále nemám nic společného, a tak se snažily o otci nemluvit. Uplynulo dvanáct let, když najednou někdo zaklepal na dveře.
Otevřel jsem ji a… okamžitě zatajil dech. Na prahu stál muž. Za tu dobu hodně zestárl. Bylo zřejmé, že se necítí dobře, že jeho zdraví už není takové jako dřív. Chvíli jsme takhle mlčky stáli a pak jsem ho pustil dovnitř.
Zpočátku se rozhovor vůbec nevyvíjel dobře. Bylo v něm tolik nevyřčených slov a teď jsme si nemohli nic říct. Po druhém šálku čaje se muž konečně rozpovídal o svém životě. Neměl žádnou stabilitu. Příliš pil, jeho zdraví bylo chatrné, neměl kam jít a navrhl mi, abychom se znovu setkali. Začal mě prosit o odpuštění za všechny ty roky a za zradu v mládí. Ani nevím, co mám dělat.
Na jednu stranu jsme spolu 12 let nemluvili, ani mi nezavolal, neprojevil o mě žádný zájem. Ale možná se jen rozhodl dát mi šanci začít nový život bez minulosti… Na druhou stranu je to nemocný člověk a není mi cizí. Prožila jsem s ním nejlepší léta, je to otec mých dětí, moje první a poslední láska. Definitivní odpověď jsem mu ještě nedala, řekla jsem, že si to promyslím. Teď zvažuji všechna pro a proti.
