Julie musela jít ven do sněhové bouře, i když se jí moc nechtělo. Cestou domů zahlédla na autobusové zastávce babičku. Bylo to zvláštní, protože stará paní seděla sama a dívala se do země. „Babičko, čekáš na někoho?“ zeptala se jí. – Julia se zeptala. „Ne, já nemám na koho čekat, jsem sama.“
„Vždyť umrzneš, vezmu tě někam do tepla,“ řekla. Julie si zavolala taxi a společně s babičkou odjely domů. Julia odvedla babičku do koupelny a šla do kuchyně udělat rychlou večeři. Když se babička najedla, seděly spolu v obývacím pokoji a Julia se chtěla zeptat, co se babičce stalo, ale neodvážila se začít. Pak jí to babička začala vyprávět: “Mám jediného syna Kosťu, porodila jsem ho pozdě, v osmatřiceti letech.
A můj muž zemřel o rok později, zastavilo se mu srdce. Musela jsem syna vychovávat sama, bylo to velmi těžké. A Kostík vyrůstal takový zlobivý. Nakonec jsem vychovala chlapce, šel na vysokou školu, pak do práce. Přišel čas se oženit, měl snoubenku Maju. Jenže Maja mě neměla ráda, nechápu proč.
V tu chvíli se Juliiny oči naplnily slzami. Její babička pokračovala: “Vždycky mi naznačovala, že jsem v třípokojovém bytě zbytečná. A pak otěhotněla a neváhala mi dokonce říct do očí, že jsem zbytečná. Pak Maya zjistila, že máme rodinné prstýnky, a dostala záchvat vzteku, proč je nemá na prstech. A takové záchvaty vzteku byly každý den.
A dneska nám řekli, že jdeme do obchodu koupit oblečení pro miminko. Ale nechali mě na autobusové zastávce v neznámé oblasti a odjeli. Po tomto příběhu se babička rozplakala. Julii se chtělo brečet taky… jak mohla nechat vlastní matku venku v mrazu. Od toho dne zůstala babička s Julií.
Po práci chodila za Julií s výbornými koblihami nebo koláči. Večer se spolu dívaly na televizní pořady. Julie k této milé babičce velmi přilnula. Jednoho dne přišla Julie domů a zjistila, že televize hraje nahlas.
Bylo to zvláštní, protože babička ji před dívčiným příchodem domů vypnula. Julie šla do předsíně, do kuchyně, do pokoje – babička tam nebyla. Jen dveře do koupelny byly otevřené a babička ležela na podlaze. Julia okamžitě zavolala záchranku a policii. Babička ještě ten den zemřela.
Uplynul měsíc a na Juliino pracoviště přišel muž v drahém obleku: “Kdo jste, tyran? Jakým právem si bereš, co mi patří? Já se domůžu spravedlnosti, já vás z toho dostanu u soudu.“ A tak se Julie vrátila do domu. Ukázalo se, že babička odkázala svůj byt a rodinné prsteny Julii a jejímu synovi Kostikovi a jeho matce Maji nezbylo nic.
