Toho dne přišel Ilja domů dříve než obvykle: bylo teprve půl druhé. Nechápavě sledoval, jak jeho žena obléká spící dceru a vedle nich stojí nespokojený syn. “Kam chodíš uprostřed noci? A kam bereš děti?”
– Rozhodl jsem se, že tě opustím, už to dál nevydržím.” – Varvara se podívala manželovi do očí a vzpomněla si, jak moc ho dříve milovala. „Ty, hlavně, vypadni odsud!“ „To je důležité,“ řekla. – Ilja začal na svou ženu křičet a nedbal na to, že svým křikem vyděsil děti. Je plno!” – Odpověděl své ženě a odešel z domu.
Varja prožívala první rok jejich manželství jako v ráji. Doslova zářila štěstím, protože měla krásného a úspěšného manžela, který ji nosil na rukou – „S tímhle krasavcem toho budeš muset hodně vydržet,“ říkávala jí občas matka, ale Varja ji neposlouchala a vždy matce tvrdila, že jejich rodině nevěra nehrozí, protože se mají moc rádi. Jednoho dne se však Varjin svět roztříštil na milion kousků: dozvěděla se, že její manžel má koxanskou ženu.
Po narození jejich syna začaly v domácnosti manželů nové problémy a nelibost neopouštěla její duši. V jednu chvíli si dokonce začala myslet, že Ilja všechny ty nesmysly vypustil z hlavy, protože do rodiny se vrátil klid a mír.
Zdálo se, že všechno jde dobře, ale její manžel byl často na služebních cestách. Varja se uklidňovala, že jen díky manželově práci si jejich rodina žije dobře a nic jí nechybí. Poté, co se Varje narodila dcera, byly manželovy služební cesty delší a častější. Nemělo smysl se Ilji na cokoli ptát, protože jeho odpověď na všechny její otázky zněla, že by se měla starat o děti, místo aby přemýšlela o hloupostech.
Varja měla pocit, že její manžel má koxanskou ženu. Ale takové myšlenky od sebe odháněla, zvlášť když situaci nemohla změnit a nechat manžela se dvěma dětmi v náručí byla opravdová hloupost. Nic mu neřekla, ani když cítila vůni parfému té druhé ženy a slyšela, jak někomu ve vedlejším pokoji huhlá do telefonu.Jednou ráno jí řekl Ninočka a ani tomu nevěnoval pozornost.
Maličký byt, mizerný plat – věděla, že měla velké štěstí, že ji přijali, protože neměla žádné pracovní zkušenosti. Varja žila na automatického pilota, protože musela! Měla sotva dost energie na dceru a syna a na vlastní život už dávno rezignovala. Byla však zmatená, když jí někdo položil na pokladnu krásnou kytici. “To je pro tebe! Opravdu chci, aby ses usmívala. Třeba ti ta kytice alespoň trochu zlepší náladu.“ “To je pravda. – řekl muž, kterému bylo asi pětatřicet let.
Tento muž byl stálým zákazníkem. Kupoval si vždycky to samé: klobásu, omáčku, kávu, chleba a knedlíky – Já jsem Andrij! Končí vám směna, doprovodím vás domů. Varja dlouho nedokázala přijmout Andrejovy návrhy, protože nevěřila, že by muž mohl mít vážné úmysly vůči matce dvou dětí. Věděla, že ani její vlastní otec už děti nepotřebuje, protože za poslední rok jim ani jednou nezavolal, a tady byl cizí. Ztratila nervy a řekla:
„Prosím, pochopte, mám dvě děti.“ „Dobrá, v tom případě plánuji na víkend výlet do zoologické zahrady,“ odpověděl muž. Barbara byla zmatená a nevěděla, co má říct. Nemohla uvěřit, že by si cizí člověk mohl tak rád hrát s jejími dětmi.
Vždyť to byl on, kdo naučil jejího syna hrát dámu a její dceru lyžovat. Vstával v noci a běžel do lékárny, když byly její děti nemocné. Chtěla s ním vztah ukončit, ale on jí na to odpověděl: “Opravdu si myslíš, že můžu prohrát tak výhodnou hru? Staneš se mou ženou? Varja byla za Andrije provdána více než pět let.
Později se jim narodily další dvě děti a všichni jejich sousedé a přátelé říkají, že všechny jejich děti jsou velmi podobné svému otci – Víš, jsou ti čím dál podobnější! Možná je to proto, že je máš tak rád. – Samozřejmě, miláčku, mám je moc rád, protože jsou tvým pokračováním!
