S manželkou máme malou daču. Už mnoho let, když přijde jaro, jedeme tam a zůstáváme tam až do příchodu chladného počasí. Rádi žijeme blíž přírodě, dýcháme čerstvý vzduch, klid a vše přírodní. Máme malé hospodářství, ale i tak to vyžaduje úsilí.
Pěstujeme rajčata, okurky, jahody, třešně, rybíz, maliny, cibuli, cukety, bylinky, mrkev, červenou řepu a angrešt. O to všechno se stará moje žena, zatímco já pomalu uklízím daču, ale pomáhá mi tu i moje milá. Před třemi lety jsem přistavěl druhé patro, altán s grilem, kde se dá večer posedět.
Rok jsme přemýšleli o stavbě lázní. Chtěli jsme zvát rodinu a přátele a sami se koupat v páře. Ukázalo se však, že jednodušší je o tom přemýšlet, ale dost obtížné to udělat.
Samozřejmě, že je těžké dělat všechno sám. Manželka mi pomáhá, jak může, ale má dost svých starostí se zahradou a domácími povinnostmi. Pak jsme se rozhodli požádat o pomoc přátele a obvolali jsme skoro všechny, ale všichni měli moc práce, i když byli všichni v důchodu. Ani o víkendu neměl nikdo ani pár hodin volna.
Bylo to nepříjemné, ale nezůstali nám nic dlužni, obešli bychom se bez jejich pomoci. Nezazlívaly jsme jim to, protože jsme se znaly už mnoho let. Nedávno byla stavba hotová a my jsme pozvali manželčiny přátele. Všechno bylo skvělé: grilovali jsme, koupali se v páře, seděli v altánku, pohostili je zeleninou z naší zahrady, dělali saláty a moje žena uvařila spoustu výborných jídel. Celkově bylo všechno skvělé.
Přátelé ocenili vše, co jsme udělali, a my jsme si rádi popovídali. Zajímavé je, že po těchto setkáních nám začali volat každý víkend. Navštěvovali nás, aniž by utratili jedinou korunu za potraviny, dokonce ani za maso. Když byl lázeňský dům dokončen, všechny jejich problémy a starosti zmizely a místo toho měli spoustu volného času. A co víc, každá taková parní lázeň končila tím, že u nás zůstali několik dní.
Chtěli jsme být sami, už jsme měli těch otravných hostů plné zuby. Pak začali přicházet bez varování. Moje žena je nemohla poslat pryč, protože to byli přátelé, ne cizí lidé. Navíc v takové situaci ani nevíte, co říct. ‘Už vás máme dost, jděte domů? Bylo jasné, že tohle nikdo neřekne. Tehdy jsem se rozhodl, že musím vzít situaci do vlastních rukou.
Když příště přišli na návštěvu přátelé mé ženy, řekl jsem jim o svých plánech s naší dačou. Řekl jsem, že se chystáme postavit bazén, a popsal jsem celý plán prací. Také jsem řekl: – Stejně sem jezdíte každý víkend, tak to uděláme všechno společně!
A po práci budeme grilovat maso a pak si můžete odpočinout v našem bazénu.“ Když to slyšeli, přestali jezdit a volat. Pořád nemůžu pochopit, co je na pomoci přátelům tak těžkého. Manželka byla naštvaná, ale já byl šťastný, že už nemusím nikomu sloužit a ztrácet čas s lidmi, kteří si to nezaslouží.
