Zdědila jsem byt po babičce a s manželem jsme se rozhodli, že se tam přestěhujeme. Reakce mé tchyně však byla neuvěřitelná. Vylila na mě proud nadávek za to, že jsem jí údajně vzala syna. Nemohla jsem uvěřit tomu, co udělala.

S tchyní jsem byla od začátku v rozporu. Od prvního pohledu mě nepřijala. Nemám vysokoškolské vzdělání, nepocházím z privilegovaného prostředí a nevypadám jako modelka. Můj manžel také nepochází ze vznešené rodiny a jakoukoli podobnost s Apollónem lze spatřit jen za temné bezměsíčné noci.

Univerzitní titul získal výhradně proto, aby se zavděčil své matce. Můj manžel nepracuje ve své profesi.

Po svatbě jsme žili v pronajatém bytě a tchyně nás navštěvovala jednou týdně. Jedna její návštěva stačila k tomu, abych utekla z domova, kdykoli se naskytla možnost její přítomnosti.Když se nám narodil syn, nebylo už před ní úniku. Musela jsem tiše snášet tchýniny výčitky, ať už byly spravedlivé, nebo ne.

Proč jsem mlčela? Protože jsem se jí bála.
Každé léto jsme s manželem navštěvovali prababičku u moře, jedinou příbuznou, která mě měla opravdu ráda. Před rokem babička zemřela a já zdědila její dvoupokojový byt. S manželem jsme se pak rozhodli, že se tam přestěhujeme. Tchýniny nadávky zesílily, protože jse

m jí odváděla syna. Ale proč bychom se měli potulovat po pronájmech, když jsem dostala byt na tak skvělém místě?
Tchyně dokonce požadovala, abych byt u moře prodala a koupila něco vedle.
Vyměnit moře za tchyni? To vypadám tak hloupě?

Tchyně však našla řešení. Dostala lékařské potvrzení, že kvůli údajným zdravotním problémům potřebuje mořský vzduch. Teď nás prosí o soucit a žádá, aby mohla bydlet u nás. Jsem kategoricky proti. Můj manžel si také uvědomuje, že se náš život změní v peklo, pokud bude jeho matka nablízku.

Proto jsme se rozhodli, že tchyně prodá svůj byt a manžel jí koupí garsonku v našem městě. Ona složí zálohu ze svých peněz a její syn bude zodpovědný za splácení úvěru. Věřím, že budu schopna bránit své, pokud se mě pokusí ovládat v mém vlastním domě.

Související Příspěvky

Rozhovor s prezidentem měl být běžnou součástí komunikace armády. Místo toho se ale řešily otázky o kompetencích i respektu k ústavě. Některé kroky státních institucí v dnešní době už nepůsobí jako standardní administrativní rozhodnutí. Mnohdy to lidé vnímají spíš jako důsledek politických (či osobních) sporů. Nejnovějším případem je zablokovaný rozhovor s Petrem Pavlem, který měl být součástí armádního podcastu Kamufláž. Rozhovor nikdy nevyšel Podcast vznikl přímo na Pražském hradě a původním záměrem bylo, aby přiblížil prezidenta nejen jako vrchního velitele ozbrojených sil, ale také jako normálního člověka. Připravený díl byl naplánován ke zveřejnění začátkem dubna, přesto se ale k veřejnosti nedostal. Podle informací z armádního prostředí došlo k zásahu ze strany Ministerstva obrany České republiky, které zveřejnění zastavilo. Důvody mají souviset s aktuálním napětím mezi vládou a Hradem. „Co jsem pochopil, tak jde nejspíš o důsledek současné roztržky mezi vládou a Hradem. Nebylo by vhodné, aby armáda nyní zviditelňovala Petra Pavla,“ uvedl pro Aktuálně jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany. Armáda mezi politikou a ústavou Zásah do komunikace armády vyvolal mnoho otázek a naštvaných postojů. Ozbrojené síly by podle mnohých názorů měly zůstat mimo politické spory, zvlášť pokud jde o prezentaci prezidenta, který je podle ústavy jejich nejvyšším velitelem. Jenže prezident není v tomto kontextu úplně běžným politickým aktérem, ale klíčovou součástí velení armády. Omezování jeho mediálního prostoru ze strany ministerstva tak působí přinejmenším zvláštně.