V té době jsme byli s manželkou sedm let svoji. Našemu synovi bylo šest let. Dalo by se říct, že jsme si žili docela dobře. Těšili jsme se z našeho syna a snili o dalším dítěti. Moc jsem si přál další dceru. Čas plynul a manželka se ke mně začala chovat poněkud chladně. Cítil jsem, že se něco děje. Nakonec to došlo tak daleko, že jsme začali spát každý v jiné posteli. Manželka to vysvětlovala tím, že je unavená, že nemá náladu…
Později mi kolegové pomohli otevřít oči. Řekli mi, že viděli, jak mou ženu veze do práce nějaký muž. Byl k ní milý a galantně jí otevřel dveře.Nechtěl jsem tomu věřit, doufal jsem, že naše láska přežije. Zvlášť když jsme měli dítě. Nechtěl jsem rozhovor odkládat, a tak jsem se rozhodl, že si s manželkou promluvím večer. Zeptal jsem se jí přímo na její nevěru.
Nebyla schopná mi na nic odpovědět. Sbalila si věci a odešla. Svého syna nechala se mnou. Byl jsem samozřejmě velmi šťastný, že je syn se mnou. Na druhou stranu jsem byl docela překvapený, když jsem viděl takovou lhostejnost matky vůči svému dítěti. Je opravdu tak špatná matka? Nemá své dítě ráda? Zpočátku to pro nás nebylo snadné.
Bylo mnoho okamžiků, kdy jsem s miminkem nevěděla, co mám dělat. Ptala jsem se rodiny a přátel na rady a hodně jsem četla na internetu. Zpočátku se synovi po mamince stýskalo , ale pak přestal. po čtyřech letech se náš život zlepšil.Náš život se zlepšil, na synovi jsem nic nešetřila. Hodně jsme cestovali.Jednoho dne jsme se synem jako obvykle hráli hru. Najednou někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem je a uviděl osobu, na kterou jsem už dávno zapomněl. Byla to moje bývalá žena a vypadala stejně jako před čtyřmi lety.
A co víc. Syn však matce nevěnoval pozornost. Žena stála a nevěděla, co má dělat. Bývalá manželka se k němu vrhla, začala ho objímat a líbat, omlouvat se, vyprávět mu o své vášnivé lásce, ale syn se od ní odvrátil. Pak jsem se rozhodl pozvat všechny na čaj. Chtěl jsem rozptýlit napjatou situaci. Prvních deset minut všichni mlčeli. Bylo to velmi trapné. A pak ta žena začala… Ukázalo se, že chce vzít svého syna. Pak jsem dal synovi šanci, aby se rozhodl.
Viděl jsem jeho strach a nejistotu. Navrhla jsem mu, aby zkusil odjet s matkou a pár dní u ní bydlet. Po celou tu dobu mě neopouštěly myšlenky na samotu. Když se to synovi líbí, zůstanu sám, nebo ne? Ale druhý den ráno se syn vrátil. Řekl, že jeho máma není sama a že chce být se mnou. Bude s matkou v kontaktu, ale není připraven se přestěhovat.
