“Na začátku září jsme pokřtili naši dceru. Obřad jsme dlouho odkládali, protože navržený termín nevyhovoval všem a chtěli jsme, aby se dostavili všichni naši blízcí. Hodně jsme za akci utratili, ale dítě křtíme jen jednou za život. Počítali jsme s tím, že se nám všechno vrátí, protože kmotři a prarodiče z podstaty věci dávají hodně peněz jako dary. Ale byli jsme daleko od pravdy. Ano, tchyně nám dala nějaké peníze, ale… To je všechno! Její přístup nechává hodně na pokoji“.
Byla to zvláštní oslava
Další děti už mít nechceme, takže všechna poprvé spojená s naší dcerou, budou také naposledy.
Vím, že jsme křtiny uspořádali jako malou svatbu. Ale nelitujeme toho, i když jsme to trochu přecenili, co se týče výdajů.
Atrakcí bylo dost. Jídlo bylo výborné a bylo ho tolik, že jsme se nakonec rozdělili se všemi hosty a ještě nám zbylo na dobrý týden, ne-li dva.
Opravdu jsem všechno zapnul, i když nás to tvrdě zasáhlo do kapsy.
Mělo se to vyplatit
Když jdete na tak honosnou oslavu, je vám jasné, že i dárek by měl být honosný.
Kmotři malého se osvědčili. Oba jí věnovali určitou finanční částku, která samozřejmě pokryla část nákladů spojených s organizací obřadu.
Počítali jsme s tím, že zbytek rodiny udělá totéž.
Moje maminka přispěla do rozpočtu částkou 1 500 liber a myslím, že i to je hodně.
Ale teď to nejlepší. Moje tchyně se rozhodla přispět na křtiny malého částkou 5 000, což mi přišlo skvělé, protože nejenže všechno zaplatíme, ale ještě nám něco zbude. Poslední dobou se nám rozbíjí auto a možná si koupím i nějaké nové oblečení, protože poslední dobou investuji všechno do malého.
Ale nebudu moci
A proč ne? Protože ctihodná tchyně se rozhodla, že peníze věnuje malému jako poukázku. Založila jakýsi podúčet a peníze tam převedla. Na účet hodlá každý měsíc posílat nějakou částku, plus větší částky při různých příležitostech, a vše malé věnovat až v den jejích osmnáctých narozenin.
Zbláznila se? Vždyť existuje inflace. Za 18 let už všechny ty peníze nebudou mít takovou hodnotu.
Dobře si uvědomovala, že peníze teď potřebujeme, protože si pořádáme tučnou oslavu. Přenesu se přes to. Finančně to zvládneme, ale přístup tchyně jí neodpustím.
Zvlášť když přede všemi dodala, že by byla ráda, kdyby ty peníze šly skutečně vnučce, a ne na nějakou naši parádu.
Ztrapnila nás před celou rodinou.Koneckonců nikdo nemusel vědět, že jejich dárky půjdou na oslavu.Je to naše věc.Protože je to naše dítě.A naše organizace.
Myslela jsem, že se na ni můžeme spolehnout.A ona se objevila s takovým číslem.Bon!Pro dítě.Jak směšné.Myslím, že bych byl radši, kdyby si koupila zlaté šperky za pět tisíc.Aspoň by neztratily svou hodnotu.
Už vidím, jak si pro každou příležitost vymyslí nový poukaz. No, gratuluji k nápadu. A myslím, že si ho dcera zarámuje a pověsí na zeď. Babička roku
