Jednou jsem čekal na autobusovém nádraží na dálkový autobus.
Venku byl chladný podzim. Pršelo. Můj autobus měl odjet za padesát minut. Sedl jsem si na židli v čekárně, vytáhl telefon a začal surfovat po internetu. Vedle mě bylo volné místo a sedla si na něj čilá starší paní.
Začali jsme si mimoděk povídat, protože si zjevně chtěla s někým promluvit. Konverzace začala banálním počasím.
Pokračoval jsem v konverzaci. b Bcia byla velmi hovorná, vyprávěla mi o sobě a svém životě. s Arsza paní mi vyprávěla o svém životě. o Vyprávěla mi, jak jí shořel dřevěný domek. d M byl dost velký pro dvě rodiny. s Stará paní bydlela v jedné části a nefunkční rodina v druhé. p Jednou v noci vypukl požár v jedné polovině rodinného domu a rozšířil se i na babiččinu stranu.
B Bci se podařilo zachránit dokumenty, peníze a nějaké oblečení.
M shořela do základů, díkybohu nikdo nezemřel. p Po této události odešla babička do domu své dcery ve městě. z Zůstala u ní týden. j J zeť jí nic neřekl. t O den později jí dcera u snídaně řekla: „ „Amo, ty chrápeš a chrčíš!“. p Když byla dcera se zetěm v práci, babička si sbalila své jednoduché věci a odešla. w Ed měla v očích slzy. o “A já jsem je slyšela. Vychovala jsem ji sama. u Dokončila školu i univerzitu.
Pomohl jsem jí koupit byt ve městě. Pomáhala jsem jí vychovávat dvojčata,“ řekla také babička. Ucítila jsem knedlík v krku. Dvakrát jsem se otočila ke staré paní: „Kde teď bydlíte?“ zeptala jsem se staré paní. Abychom si to vyjasnili: “Vrátila jsem se do své vesnice.
Nastěhovala jsem se do prázdného domu. Tam bydlím. Sama toho moc nepotřebuji“. Tj. dvakrát se zamyslel, zapsal jsem si babiččinu adresu. Vrátil jsem se domů a řekl o schůzce své ženě. Zrovna jsme měli problém, hledali jsme chůvu pro naše dítě. Po nějaké diskusi jsme se rozhodli, že starou paní vezmeme k nám domů. E teď má střechu nad hlavou a my milující babičku.
