V mém životě se stalo, že jsem se stala tchyní, protože můj syn se oženil a já mám nyní také snachu. Než se můj syn oženil, často jsem slýchávala od svých kamarádek stížnosti na své snachy, ať už malicherné, nebo vážné, a já jsem se k tomu snažila přistupovat neutrálně: poslouchala jsem a mlčela. Připadalo mi, že si za to mohou samy, že nemají dobré vztahy s manželkami svých synů. Ale teď, když jsem se sama stala tchyní a čelila stejné situaci, se můj postoj k této otázce, upřímně řečeno, zcela změnil.
Jde o to, že bez ohledu na to, jak moc se snažím být dobrou tchyní pro manželku svého syna, tato žena vše točí kolem svých vlastních potřeb, i když jsem jim nikdy nic zlého nepřála. A je jí naprosto lhostejné, jak se cítí ostatní. Je jí to jedno a je jí jedno, že její jednání a slova mohou být lidem nepříjemná. Ona to tak chce a je jí jedno, co chtějí ostatní.
Po synově svatbě jsem se snažila o víkendech vařit něco, co má rád, a jezdila jsem za nimi, abych je pohostila a zároveň se viděla s dětmi. Ze začátku byli syn a jeho žena se vším spokojeni, všichni byli šťastní.Moje čerstvě připravené pokrmy se jedly oběma tvářemi, zejména snaše všechno chutnalo. Očividně mě těšilo, že moje snaha nebyla marná, že si mě vážili a dobře se ke mně chovali, a myslela jsem si, že mám ke svým dětem vřelý a upřímný vztah. Je velmi příjemné sledovat, jak pohoštění s potěšením mizí ze stolu a vy vidíte jen spokojené tváře.
Když jsem jednou večer přišla na návštěvu ke svým dětem, syn ještě nebyl doma, byl ještě v práci. Sedly jsme si se snachou k čaji. Všechno bylo jako obvykle, jen s jedním rozdílem: snacha se nemohla rozhodnout, jestli mi má něco říct. Po dlouhém přemýšlení řekla, že bych k nim neměla chodit tak často a že by bylo lepší, kdyby mě navštěvoval můj syn.
Když to řekla, v jejích očích se objevil nepříjemný záblesk hněvu. Po tomto rozhovoru jsem samozřejmě přestal syna vůbec navštěvovat. Pravidelně nás navštěvoval, ale vždycky sám; jeho žena s ním nikdy nepřišla. To mě těšilo i mrzelo zároveň. Vždy jsem se snažil udržet v naší rodině klid a porozumění.
A tato žena svým sobeckým přístupem k manželovým příbuzným všechno zničila. Pokud to vidím a chápu, na mně nic nezávisí. Nedávno se nám narodilo vnouče. Ta radost je pro nás nezměrná. Toto dítě přináší tolik štěstí, že chci žít a užívat si života. S manželem jsme se snažili snachu příliš nerušit, navštěvovali jsme ji velmi zřídka a jen tehdy, když nás pozvala na návštěvu. Ale snažili jsme se brát vnuka na procházky, abychom se jí příliš dlouho neobjevovali na očích. To nám s dědečkem stačilo.
