Učitelka v mateřské škole si všimla, že jednu holčičku vždy vyzvedával otec a její matka na schůzku ani nepřišla. Rozhodla se, že o nich všechno zjistí, a požádala kolegyni.

Marina vystudovala univerzitu a začala pracovat jako učitelka v mateřské škole. Byla velmi nervózní, protože neměla žádné zkušenosti. Její uvedení do kolektivu proběhlo dobře. Její práce nepatřila k nejlehčím. Děti byly rozmarné, všechny plakaly po mamince, až na jedno. Marynu vždy doprovázel její otec. Ten si pro dívku přijížděl brzy ráno a odcházel jako poslední. Dívka byla velmi klidná a tichá. Novou učitelku překvapilo, že je dívka stále klidná. Malá Maryna si vždycky hrála sama. S ostatními dětmi ji viděli jen velmi zřídka. Marina se jí snažila pomáhat.

Hrála si s ní, snažila se ji rozesmát. “Zlato, všimla sis, že se jmenujeme stejně? Budeme kamarádky?” – Marina se zeptala v naději, že se skamarádí.
Učitelka nemá právo někoho mezi dětmi vyčleňovat. Ale Marina si nemohla pomoct. Stejně chtěla dívku obejmout. Marinin otec byl mladý muž. Každé ráno přivedl dívku a políbil ji na rozloučenou. ‘Budeš mi chybět, uvidíme se večer,’ říkal a odcházel a dívka na něj celý den tiše čekala. Muž se o svou dceru velmi staral.

Pro Marinku si vždycky přišel jako poslední. Bylo na něm vidět, že je velmi unavený. Vždycky přišel s taškami z obchodu s potravinami. Marina se na ně zeptala jiné učitelky. Ukázalo se, že dívka před rokem přišla o matku. “Předtím to bylo velmi veselé a aktivní dítě,” řekla Marina. “A je vidět, jak je tatínek hodný. Ne každý by to dokázal. Není nikdo, kdo by mu pomohl. Moje babička je už hodně stará, ani nevychází z domu.” Všichni se usmívají.

Po tomto rozhovoru Maryna nedokázala skrýt své city k dívce.
Objímala ji a hrála si s ní, když se nikdo nedíval. Maryna k učitelce přilnula. Jednoho dne zavolal dívčin otec a začal se jí omlouvat: “Marino Sergejevno, prosím, odpusťte mi. Mám problémy v práci a za dvacet minut zavírají školku. Nevím, co mám dělat… – Nebojte se. Vezmeme Marinu na procházku. Dáme si zmrzlinu. Ani nevíš, jak jsem ti vděčná, – řekla Marina a byla dokonce ráda, že se její manžel opozdil. Ten muž pozval Marinu ještě ten den do kavárny a od té doby se nerozloučili. Andrij má nyní dvě Mariny

Související Příspěvky