Když jsem byl malý, myslel jsem si, že máme obyčejnou rodinu – máma, táta a já. A vůbec mi nevadilo, že táta nebydlel s námi, ale o dvě patra výš, u tety Dáši. S tátou jsme se vídali často. Trávili jsme spolu skoro všechny víkendy a prostě jsme se scházeli u nás doma. Ve všední dny se táta po práci zastavoval, nosil hračky a moje oblíbené sladkosti. Vzpomínám si, jak se na mě jednou sousedé ze dvora divně dívali a vyprávěli mi o svých maminkách a tatíncích. Všichni měli rodiče, kteří žili společně. Ten večer jsem se poprvé zeptala maminky, proč se naše rodina tak liší od ostatních… “Až vyrosteš, pochopíš,” odpověděla a spěšně se odvrátila.
A já jsem vyrostl, ale byl jsem čím dál zmatenější. Měl jsem dvě matky a jednoho otce. Tetu Dášu jsem vždycky považovala za svou druhou mámu. Často jsem k ní a k otci chodila na návštěvu, mohla jsem k ní přiběhnout odpoledne, když se máma zdržela.
Tahle úžasná žena mě měla moc ráda. Teta Dáša mě krmila výbornými večeřemi. Vždycky na mě byla hodná: vyptávala se mě na mé pokroky ve škole a o svátcích a narozeninách mě nikdy nenechala bez dárku. Někdy jsem byla velmi překvapená, proč se o mě tato osoba tak stará.
Později jsem se začal stále častěji ptát sám sebe: “Proč můj táta žije s cizí tetou Dášou, a ne s námi? Vždyť v jiných rodinách žijí otcové se svými dětmi a manželkami, ale ne jako v té naší. Jednou moje spolužačka Nasťa týden chyběla ve škole a mezi děvčaty se začaly šířit zvěsti, že je otec opustil, a když se vrátila, všechny holky z naší třídy se jí začaly vyptávat a Nasťa nám se vzlykáním vyprávěla, co v posledních dnech prožila.
Já, která jsem tehdy ještě neměla ponětí, jsem poslouchala s otevřenou pusou a nechápala, co to má znamenat: “Opustil rodinu, našel si novou ženu, co na tom není k pochopení?” Děvče zachrčelo: “A teď s ní bude mít nové dítě a na mě zapomene…” Nasťa si smutně povzdechla. “Zatímco všichni litovali mého spolužáka, já jsem o pár let vyrostla. Chvíli jsem se bála, že by můj táta mohl udělat totéž.Jednoho večera jsem se rozhodl uklidit otcův byt.
Vzala jsem si vše potřebné a začala utírat prach. Tak jsem se dostala ke komodě v jejich ložnici. Poté, co jsem pečlivě uklidila šperky rozházené po komodě, jsem narazila na nějaké certifikáty a rozhodla se je dát k ostatním dokumentům. Otevřela jsem zásuvku a našla na ní na hromadě otcův sportovní pas. Bez rozmýšlení jsem ho zkroutila v rukou.
Otevřel jsem ho a začal si prohlížet otcovu fotografii. Jak se změnil… Listovala jsem stránkami a došla k razítku o svatbě. Manželství mého otce a Darji bylo registrováno v roce 1988 a já jsem se narodil v roce 1995. “Takže se ukázalo, že se vzali dávno před mým narozením…” Udělalo se mi špatně. Vzal jsem si sportovní soupravu a vběhl do otcova obývacího pokoje: “Tati, proč jsi mi to celou tu dobu neřekl?
Proč jsi mi neřekl, že to byla moje matka, kdo přišel do vaší rodiny, a ne teta Dáša, která přišla do naší… Jeho oči se zakulatily: “Copak ti matka nic neřekla? Příběh, který mi vyprávěl můj otec, je starý jako čas. Teta Dáša odjela na služební cestu a můj otec… Můj otec byl u její sousedky.
Narodil jsem se. Matka se předtím přátelila s otcovou ženou a nabídla se, že pomůže s domácími pracemi… Jak se to stalo, otec neví… – Později se ukázalo, že tvoje matka chtěla dítě a vybrala si mě jako kandidáta na rodiče. Tehdy jsem si vážně myslel, že mě chce odvést od rodiny, že prý dělá kampaň. Chápu, že svému manželovi dokážeš odpustit, když ho máš moc ráda, ale je těžké odpustit nejlepší kamarádce, a dokonce jí hlídat dítě.
