Manžel byl ten den v práci, a tak jsem šla s dcerou nakoupit. Nakoupily jsme dost a vrátily se domů. Začala jsem vařit a dcera se dívala na televizi. O něco později zazvonil zvonek u dveří. Otevřeli jsme dveře a uviděli tam mé vzdálené příbuzné: bratrance Stase s manželkou a synem Vladem. Rychle jsme s dcerou prostřely stůl vším, co jsme měly doma. Zeptala jsem se jich, co se stalo. Ukázalo se, že před několika dny měla bratrova žena narozeniny a z nějakého důvodu se rozhodli nás navštívit. Zatímco hosté seděli u stolu s moučníky a my jsme nebyli připraveni na hosty, zavolala jsem manželovi, vysvětlila mu situaci a zeptala se, co má dělat.
Připomněl mi, že máme nějaké maso speciálně na kebab. Řekl, že tam bude za půl hodiny. Vyšla jsem ven a řekla, že na příchod hostů nejsme připraveni, ale teď maso naložíme a za dvě hodiny bude kebab hotový. Zdálo se, že na tato slova čekají. Přikývli a společně se usmáli. Po mých slovech odešli do haly, rozvalili se na pohovku a křesla a zapnuli televizi. Byl jsem trochu (hodně) zmatený. Požádal jsem bratra, aby mi pomohl krájet maso, ale on měl “bolavou ruku, zranil si ji” a manželka byla “unavená z cesty, měla by si trochu odpočinout”.
S dcerou jsme všechno udělaly, uvařily maso a prostřely stůl.
Ale za celou tu dobu mě šokovalo, že nikdy nepřišli a nenabídli se, že mi pomohou aspoň s prostíráním. Když se manžel vrátil, tiše jsem mu vyprávěla o všem, co se mi stalo. Zlobil se, ale pozvali jsme hosty a usedli společně ke stolu. Když se posadili, můj bratr a jeho žena okamžitě popadli největší kusy masa a mlčky jedli. S manželem jsme je tiše pozorovali. Z jeho očí bylo jasné, že se mu to nelíbí. Když jsme vstali od stolu, nabídla jsem manželově ženě, aby mi pomohla s nádobím, ale ona řekla, že má čerstvou manikúru a nemůže si ji zkazit. Z této odpovědi mi cuklo v oku. Později za námi přišel bratr a vysvětlil nám, že už je pozdě na návrat. Rozhodli se, že zůstanou u nás.
A co nás dorazilo, bylo, když bratr řekl, že budou spát v mé a manželově posteli, protože má nemocná záda. V tu chvíli to manžel nevydržel a začal na ně ze všech sil křičet: “To jste se úplně zbláznili? Stojíme tu před vámi jako sluhové, nebo co? Seberte si věci a okamžitě vypadněte! Byla jsem tak překvapená… Můj manžel je obecně klidný a vyrovnaný člověk. A tady se tak rozčílil! Spěchala jsem, abych ho uklidnila, a viděla jsem, jak moji příbuzní pobíhají ze strany na stranu a sbírají své už tak rozházené věci. Sotva jsem udržela manžela, aby neuhodil mého bratra.
