Moje matka utrpěla mrtvici a ochrnula na jednu stranu, takže jsme se rozhodli ji přijmout. Její sestra ji nechtěla přijmout, protože mají děti a v jednopokojovém bytě pro ni není místo.
Zvažovali jsme možnost pečovatelky, ale naše finance nám to neumožňovaly a její sestra nám odmítla dát peníze.
Napadlo nás, že bychom za ní mohli jezdit, navštěvovat ji, ale i tato možnost padla, protože ji nemůžete nechat samotnou a jezdit za ní několikrát denně přes celé město se nevyplatí. Uplynulo půl roku, co u nás maminka bydlela, netlačila na nás, už se skoro uzdravila.
Rozhodli jsme se, že ji pozveme, aby u nás bydlela natrvalo, mysleli jsme si, že nám pomůže, postará se o děti, už nebyly malé. Všechno bylo v pořádku, dokud jsem neslyšela, jak maminka mluví se sestrou po telefonu:
-“Dcero, všechno bude v pořádku. Prodáme můj byt a splatíme tvou hypotéku. Zbylé byty použijeme na koupi bytu pro Lily ve městě, protože až půjde studovat, bude muset někde bydlet.
Matka mi pak řekla o svých plánech: “Synu, nevadilo ti, že bydlím s tebou. Proto jsem se rozhodla prodat byt, abych pomohla tvé sestře. – “Mami, nikdy předtím jsem nebyl tak nervózní, vždycky jsem všeho dosáhl sám, nikdy jsi mi nepomohla, sám jsem získal vzdělání, sám jsem koupil auto pro rodinu a dům, ve kterém s námi bydlíš, jsem postavil od nuly.
Totéž nemohu říci o Genově sestře Eleně, které rodiče zaplatili svatbu a jejíž matka jí také dala peníze na zálohu na počítač. A víte, co mi řekla? Nikdo kromě mě Eleně nepomůže.
V tomto životě mi pomáhal můj otec, když byl naživu. Chodili jsme spolu nakupovat stavební materiál, společně jsme položili základy domu, dalo by se říct, že mě naučil všechno v životě. Po tomto rozhovoru jsem se rozhodl, že matku odvedu k dceři a nechám ji, aby se o ni postarala. Možná jsem matce křivdila, ale prostě mě frustrovalo, že si mě vůbec nevážila.
