Svetlana slyšela slova svého manžela téměř omdlela, ale pak nevěděla, jaký dárek pro ni osud připravil

Světlana stála za sporákem, když se její manžel vrátil z práce domů. Šel rovnou do kuchyně, posadil se na pohovku a řekl: „Jedna dívka, kterou neznáte, měla ode mě syna… před týdnem. Tato slova Svetlana nečekala, že od svého manžela uslyší nejvíce, protože se vždy milovali a nikdy nepřemýšleli o úsvitu.

Kromě toho Sergej snil o synovi a Světlana mu porodila dvě dcery a pak se ukázalo, že čím více nemohla tuto funkci vykonávat. Takže se strachem v rudijaku se Svetlana vrátila ke svému manželovi a on padl na kolena, začal se omlouvat, přísahat, že se to nestane znovu, slíbit, že od nynějška bude proklet alího syna, ale on nepůjde k té dívce v životě.

Světlo se uklidnilo. Všechno bylo tak, jak slíbil Sergej, ale po 4 letech volali bývalému kochankovi Sergeji a požádali ho, aby si na chvíli vzal k sobě, protože se připravovala na svatbu a syn nebyl někdo, kdo by se o něj měl starat. Světlana vzala vyděšeného chlapce z neznámého prostředí s dárky. Malý Dima nevěděl, jak se chovat, co říct a jak být, protože tam nikoho neznal a matka nebyla poblíž.

Svetlana dala chlapci sladkosti a návrháře. Chlapec objal Světlanu a začal rozbalovat nové hračky. Dcery Sergeje a Svety již nevyžadovaly pozornost. Bylo jim 17 a 16 let. Svetlana celý den pracoval Dima: Vařil své oblíbené pokrmy: Šťouchané brambory a strouhané mrkve, hrál si s ním, studoval básně s ním.

„Několik dní“ trvalo šest měsíců. Chlapec pomalu začal říkat Světlana matka, a Sergej se nemohl radovat: Jeho žena přijala Dimu jako svého vlastního syna. O rok později Sergej zavolal Dimimu biologickou matku a řekl, že se brzy stane matkou podruhé a Dima se nebude brát.

Dívka dokonce řekla, že je připravena na policajty alího, aby chlapec zůstal se svým otcem. Sergej a Svetlana s tím souhlasili a bez rrosheje. Během této doby si na chlapce zvykli a nechtěli ho nechat jít. Po několika letech se dcery Svety a Sergeje vdaly a Dimka už chodila do školy. Jednoho večera chlapec hrdě přinesl matce deník – chlubit se odhady. Světlana ho pevně objala a řekla: „Jak jsem šťastná, že jsi můj syn. Zůstaňte tak chytří a veselí a vězte, že můj otec a já vás velmi milujeme.

Související Příspěvky

Rozhovor s prezidentem měl být běžnou součástí komunikace armády. Místo toho se ale řešily otázky o kompetencích i respektu k ústavě. Některé kroky státních institucí v dnešní době už nepůsobí jako standardní administrativní rozhodnutí. Mnohdy to lidé vnímají spíš jako důsledek politických (či osobních) sporů. Nejnovějším případem je zablokovaný rozhovor s Petrem Pavlem, který měl být součástí armádního podcastu Kamufláž. Rozhovor nikdy nevyšel Podcast vznikl přímo na Pražském hradě a původním záměrem bylo, aby přiblížil prezidenta nejen jako vrchního velitele ozbrojených sil, ale také jako normálního člověka. Připravený díl byl naplánován ke zveřejnění začátkem dubna, přesto se ale k veřejnosti nedostal. Podle informací z armádního prostředí došlo k zásahu ze strany Ministerstva obrany České republiky, které zveřejnění zastavilo. Důvody mají souviset s aktuálním napětím mezi vládou a Hradem. „Co jsem pochopil, tak jde nejspíš o důsledek současné roztržky mezi vládou a Hradem. Nebylo by vhodné, aby armáda nyní zviditelňovala Petra Pavla,“ uvedl pro Aktuálně jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany. Armáda mezi politikou a ústavou Zásah do komunikace armády vyvolal mnoho otázek a naštvaných postojů. Ozbrojené síly by podle mnohých názorů měly zůstat mimo politické spory, zvlášť pokud jde o prezentaci prezidenta, který je podle ústavy jejich nejvyšším velitelem. Jenže prezident není v tomto kontextu úplně běžným politickým aktérem, ale klíčovou součástí velení armády. Omezování jeho mediálního prostoru ze strany ministerstva tak působí přinejmenším zvláštně.