Margarita se těšila, že ji Alexej požádá o ruku, nejspíš právě na Štědrý den. Dokonce si v duchu vyzkoušela malý prstýnek. Dovedete si představit, jak v tu chvíli skákala radostí. Alexejův telefonát přišel pouhý den před svátky. Můžeme se sejít? – Nejsi v Kyjevě? – Sejdeme se, nebo ne? – Samozřejmě! Oleksij čekal na Margo u vchodu. – Margarito… Budu se ženit… – Chceš říct, že se budeme brát? – Ne, nechceš. Jen já si vezmu svého zaměstnance. Vidíš… Zatímco se Margarita vzpamatovávala, Alexej už kráčel k autobusové zastávce. Zdálo se, že se štěstí rozpadá na malé ostré kousky, jako když Margaritě vyskočí z ruky velká vánoční hračka.
– “Volám, volám… Přišel Oleksij? Měl jsem dost síly, abych odpověděl. Nebylo slov… – Děvče moje, co se stalo? Matka utřela dceři slzy, stejně jako v dětství. Její ruce voněly čerstvě upečeným chlebem a laskavostí. A mně se z nějakého důvodu chtělo plakat ještě víc. “Daisy, květinko, nezabíjej se. Na Štědrý den se nic neděje pro nic za nic. Margarita a Oleksij spolu chodili šest let. Plánovali, že se vezmou, až dokončí univerzitu. Ale Oleksij s pomocí kmotra získal dobrou práci v hlavním městě. Rozhodli se tedy ještě chvíli počkat. Poslední tři měsíce byl Oleksij velmi zaneprázdněný.
Řekl, že stavební firma, pro kterou pracuje, vyhrála lukrativní tendr, takže měl více práce. Domů nepřijel ani na Nový rok. Margarita chtěla jet do hlavního města sama. Ale Alexej řekl ne. Teď už chápala proč… Aby se zbavila svých smutných myšlenek. Možná by mohl jet do svého oblíbeného stoletého města? Je to jen dvě hodiny cesty. Rozhodla se, že pojede druhý den Vánoc, ranním vlakem. Navzdory svátkům bylo cestujících hodně. Vlak měl zpoždění. Starší muži reptali z nedostatku volna. Dva nezkrotní kluci si navzájem vytrhávali mandarinky. Vyhrál ten starší. Mladší se rozplakal. Maminka mu dala chutnou hroudu pomeranče. Konečně byl ohlášen odjezd vlaku. Vypadal buď líně, nebo frustrovaně.
Ztěžka vydechl a zastavil se. Neměl náladu na dovolenou… Margarita si vzpomněla, že jela stejným vlakem jako Oleksij. Jezdili do Starého města na festivaly, zajímavou zábavu a nejchutnější kávu a zákusky na světě. Schovávali se s polibky pod deštníkem (ve městě hodně prší) a vážní kamenní lvi a malá lvíčata je špehovali a z parapetu se na ně usmívaly úctyhodné kočky a zasněné kočky… Brněl mi nos. “Nesmím plakat,” řekla si Margarita. “Paní, proč jste tak smutná? Stalo se vám něco? Sousedka v kupé se na Margaritu tázavě podívala. – Všechno je v pořádku. Děkuji. – Vaše oči říkají něco jiného. Mladík otevřel kufřík, vytáhl housle a… Vagonem se rozlehly sladké, jemné, rozechvělé zvuky.
– “Pro tebe,” řekl Margaritě. Zahrál jednu melodii, pak druhou. Lidé přicházeli ze sousedních kupé. “Koleda, koleda,” požádal starší muž s kozáckým knírem. Cestující si koledovali za doprovodu houslí podivného hudebníka. “Podívejte,” řekl průvodčí s úsměvem, “něco takového jsem ve svém vagonu ještě neviděl. Kéž by takoví cestující byli pořád! Margarita koledovala se všemi. Její soused houslista se na ni občas podíval a usmál se. Dvě hodiny uběhly jako voda. “Milí cestující, za chvíli dorazíme do konečné stanice!
– Moc vám děkuji,” oznámil průvodčí a obrátil se k houslistce: “Děkuji vám všem! Je to jako v pohádce. Cestující zatleskali houslistovi. Ten se uklonil, jak bylo jeho zvykem. “Děkuji, byl to neuvěřitelný vánoční výlet,” řekla Margarita svému sousedovi houslistovi. “V jaké hudební skupině hrajete?” “Nehraji profesionálně. Jednou jsem o tom přemýšlel. A rodiče to po mně chtěli. Jen můj bratr… ten byl skutečný virtuóz. Bohužel už hrát nemůže. Po strašné nehodě. Dnes má narozeniny. Už čtyři roky jezdím se svými houslemi.
Líbí se mu, když hraju. Chystáš se ho také navštívit? – Ne. Tedy ano. Navštívit mé oblíbené město. – Víš, mám návrh. Sejdeme se odpoledne. Třeba na náměstí. Tohle město se mi taky líbí. Studoval jsem tu s bratrem. Vzal si místní dívku. – Souhlasím. Ulice města voněly Vánocemi, kávou a pečivem. Zvony se rozezněly hlasy dospělých i dětí. – Veselé Vánoce! Narodil se Kristus!” vítali Margaritu cizí lidé. Oslav bylo tolik, že se Margaritě sotva vešly do duše. Její sousedka z vlaku čekala u jedné z kašen, jak jsme se domluvili. Igore!” Margarita se usmála. Zdálo se, že si za necelé tři hodiny řekli všechno.
Ukázalo se, že kancelář charitativní nadace, kde Margarita pracuje, se nachází v ulici, kde bydlí Ihor. A firma, ve které pracuje jako obchodní konzultant, nadaci několikrát pomohla. Ale hlavně oba milují Staré Město, které je svedlo dohromady. …Marharyta a Ihor mají dospívajícího syna Bohdana. Dali mu jméno jako poděkování Gosnodu za vánoční cestu a za jejich lásku. Chlapci je už pět let. Ihor dává synovi první hodiny houslí. Každý rok druhý den Vánoc ráno budí svou milovanou ženu melodií, kterou poprvé zahrál ve vlaku. A tradičně chodí do Starého města popřát bratrovi k narozeninám. A housle vždy cestují s nimi…
