Anna měla jít na sváteční večírek, ale neměla peníze na dárek. Pak ale zavolala kamarádka, které Anna před 25 lety vypomáhala.

Dnešní bohoslužba byla pro Annu něčím výjimečná – zvláštní příležitost nebo tak něco. Hanna slaví narozeniny 22. prosince, proto jí rodiče dali toto jméno. Prosila Boha o zdraví pro své děti a vnoučata, pro své příbuzné a přátele a zpívala jí duše – dnes je jí 63 let. Anna žije celý život v malém jednopokojovém bytě.

Zde s manželem vychovali své dvě děti. Dcery vyrostly, vdaly se a daly Anně vnoučata. Je dobře, že mají alespoň slušné zetě, a Anniným dcerám se žije dobře, ne v přepychu, ale v blahobytu. A teď už Anna nic nepotřebuje – žije s manželem ve starém stísněném bytě, ale peněz nikdy neměli a stále nemají dost. Anna je v důchodu a její manžel také. Děti se snaží trochu vypomáhat, ale Anna jim odmítá pomáhat, naopak jim stále vypomáhá.

Jediné, co Annu ten den rozrušilo, bylo, že ji její kmotřenka pozvala na svatbu a její peněženka byla úplně prázdná. Kde měla vzít peníze, aby jí mohla pogratulovat, jak se na kmotru sluší a patří? Svatba se měla konat po Vánocích. Anna věděla, že musí něco vymyslet, ale zatím ji nic kloudného nenapadlo.

Její důchod sotva stačí na zaplacení účtů za služby a blíží se svátky, takže musí něco uvařit, protože ji přijedou navštívit děti, a koupit vnoučatům dárky, protože si o ně tradičně řeknou: “Babi, co jsi nám koupila?”. “Bor je hodný, ten pomůže,” řekla si Anna. Koneckonců, takhle to u ní bylo vždycky, s Bórovou pomocí zvládla všechny potíže. Najednou Anně zazvonil telefon. Byla to její stará přítelkyně Marina.

Po tradičních blahopřáních u příležitosti Andělského dne a narozenin Marina řekla, že se chce setkat s Annou a vidět ji. Anna byla trochu v rozpacích, protože potřebovala kamarádku něčím pohostit a v lednici neměla nic kromě červeného boršče a knedlíků. Ale kamarádka Annu uklidnila a řekla, že nemá čas ani na to, aby si s ní dala čaj, že ji prostě potřebuje vidět. Domluvily se, že se sejdou v kavárně nedaleko domu.

Marina přiběhla s kyticí Anniných oblíbených chryzantém a předala jí bílou obálku. Požádala ji, aby ji otevřela, až přijde domů. Anna si byla jistá, že Marina, která žila lépe, do ní vložila peníze a značnou částku, takže nechtěla, aby se obálka otevírala před ní. Množství peněz v obálce Annu ohromilo – bylo v ní šest tisíc rýnských. A na lístku bylo napsáno: “Vzpomínáme na dobro, které jsi pro nás udělal.” A tak se stalo. Anna znovu vytočila číslo Mariny, aby jí poděkovala a zeptala se, o co jde.

Marina na to byla připravená a připomněla Anně příběh, který se jim stal před 25 lety. Marinina dcera se vdávala. Měly jít navštívit budoucí svatebčany a Marina chtěla koupit bonboniéru, ale protože jich byl v té době nedostatek, nemohla je v obchodech sehnat. V práci o tom řekla Anně a ta si vzpomněla, že nedávno dostala balíček s velkou bonboniérou. Marina byla upřímně překvapená, že jí Anna byla ochotná dát sladkosti jen tak.A jakou měla tehdy její dcera radost! Teď to byla ona, kdo si na tu historku vzpomněl. Když jí Marina řekla, že Anna má narozeniny, dcera vytáhla peníze a požádala ji, aby je dala člověku s velmi upřímným a citlivým srdcem. Marinina dcera nyní vlastní několik obchodů, takže tato částka pro ni nebyla velkým problémem. A Anna, která na tuto starou historku úplně zapomněla, byla šťastná – teď mohla své kmotřence řádně poblahopřát k jejímu svatebnímu dni.

Související Příspěvky