Před několika lety mi zemřela žena. Našemu synovi byly v té době čtyři roky. Poslední rok jejího života byl pro nás velmi těžký. Moje matka vzala Sašu, našeho syna, na nějaký čas k sobě, aby neviděl matčino utrpení. Teď už spolu žijeme pět let. První rok byl velmi těžký. Synovi i mně se po ní velmi stýskalo. Zvláště synovi chyběla matčina láska a vřelost. Saša teď naštěstí chodí do školy, má nové kamarády a přihlásil se na hodiny plavání.
A já pracuji a starám se o syna. Dokud jsem ji nepotkala, na svůj osobní život jsem ani nepomyslela. Byla jsem na svatbě své sestřenice. Děti měly všechno dobře vymyšlené, byla to velká legrace. Jedna velmi krásná dívka mě pozvala na pomalý tanec. Hodně jsme si pak povídali.
A když jsem ji doprovázel domů, vyměnili jsme si čísla. Druhý den jsem jí už nevolal. Vzpomínal jsem na šťastné chvíle s manželkou, na narození našeho syna, na to, jak jsme na něj čekali. Rozhodl jsem se, že se o tento proud myšlenek podělím se svou matkou. Řekla, že by bylo správné, kdybych jí zavolal.
Dříve nebo později si Saša založí vlastní rodinu a já zůstanu sám. Když jsem chtěla zavolat Lauře, zavolala mi a pozvala mě do kina. Souhlasil jsem, že půjdu. Šli jsme na rande a já jí hned řekl, že mám dítě. Ona mi na oplátku řekla, že byla dva roky vdaná, pak se rozvedla a děti nemá.
Začali jsme se tedy scházet častěji. Pak jsem ji seznámil se Sašou. Přišla k nám domů a vařila nám výborná jídla. Někdy u nás i přespávala. Bylo mi dobře, když jsem se probudil vedle ženy, kterou jsem miloval. Když jsem ji požádal, aby se k nám nastěhovala, řekla, že se za mého syna stydí. Ale Saša se k ní choval velmi dobře. Nikdy neřekl nic špatného. Rozhodl jsem se počkat. O šest měsíců později jsem ji požádal o ruku.
Všechno jsem si dobře promyslel. Byli jsme sami v obrovské kavárně a já jsem jí ten den opravdu chtěl udělat výjimečným. Když jsem ji požádal o ruku, řekla, že nabídku nepřijme, dokud nevyřeším problém se synem. Laura řekla, že Saša ji nikdy nepozná jako svou mámu, že pro něj bude vždycky cizí. Dodala, že kdybych Sašu přestěhoval ke svým rodičům, souhlasila by. Nevím, co mám dělat: je to můj syn. A ona je moje oblíbená žena. Jak mi mohla něco takového navrhnout?
