Mé babičce bylo dnes 75 let. Nikdo ji už nepotřebuje, myslela si, protože ani její syn, ani dcera nepřišli na návštěvu.

Anna Petrovna se cítila velmi osamělá. Dnes slaví 75. narozeniny, ale místo aby je oslavila s rodinou, sedí na lavičce na nemocničním náměstí a pláče. Její syn ani dcera matce nepogratulovali. Alespoň sousedka z oddělení na ni nezapomněla a dokonce jí dala kapesník a sestřička ji na počest narozenin pohostila jablky. Anna Petrovna byla v dobrém pečovatelském domě, ale tamní personál k ní byl naprosto lhostejný.

Přivedl ji sem její syn. Bydlela ve svém vlastním bytě, když ji syn požádal, aby na něj přepsala majetek; řekl, že se vlastně nic nezmění, že tam bude žít dál. Když byly dokumenty hotové, syn se nastěhoval ke své matce a její ženě a snacha byla pořád nespokojená se vším, co Anna Petrivna dělala. Syn se matky zastal a pak mu tyto střety začaly být zcela lhostejné.

Pak si Anna Petrivna začala všímat, že si její syn a snacha často šeptají. Později jí řekli, aby si sbalila věci do penzionu – aby si zlepšila zdraví a odpočinula si. Matka se mu podívala do očí a trpce se ho zeptala: “Dáváš mě do almužny, synu? Syn řekl, že je to jen na měsíc, ale už se nevrátil.

Uplynuly celé dva roky a syn ani dcera matku nenavštívili. A nejhorší je, že kvůli takovému synovi urazila dceru. Anna pocházela z vesnice, tam si vzala Petra, žili v chudobě, ale jídlo měli ze zahrady. A pak přišel na návštěvu k rodičům soused z města a začal Petrovi vyprávět, jak se ve městě dobře žije. Platili mu dobrý plat a hned mu dali bydlení. Petro přemluvil svou ženu; prodali dům, koupili byt a starý Záporožec.

Manžel zemřel při autonehodě a Anna zůstala sama se dvěma malými dětmi v náručí. Pracovala ve dne v noci – myla podlahy, uklízela, aby ušetřila nějaký ten peníz. Myslela si, že postaví na nohy své děti a ty jí pak pomohou. Ale to se nestalo. Její syn ji stále obtěžoval, buď aby splatil dluhy, nebo něco jiného. A její dcera Daria se vdala a snažila se s manželem našetřit na vlastní bydlení.

V té době dávala matka všechny peníze synovi a dceři vůbec nepomáhala, a proto měla Daryna často konflikty a říkala, že když nedáš mně, nedávej ani jemu, ať si ušetří na stáří. Později byla jejímu synovi diagnostikována nemoc, která vyžadovala peníze na léčbu. V tu chvíli už měla dcera našetřenou potřebnou částku na bydlení, ale požádala o něco navíc. Anna nevěděla, co má dělat: synovo onemocnění nebylo vážné, ale jeho zdraví bylo přece jen důležitější, a tak mu peníze dala.

Její dcera se urazila, ale nic neřekla a vzala si s manželem půjčku. Později se syn také oženil a rozhodl se koupit dům. Daryna se to dozvěděla a řekla jí, že už není její matka, a kdyby měla nějaké potíže, ať ji nekontaktuje. A už dvacet let spolu nemluví. Kdyby mohla vrátit čas, ještě by se oběma věnovala, učila by syna samostatnosti; strašně se za dceru stydí, protože ji prostě provdala a úplně se zapletla se synem.

Přemýšlela o tom a najednou to uslyšela: Mami! Srdce se jí rozbušilo. Pomalu se otočila. Dcera. Daria. Nohy se jí podlomily, málem upadla, ale dcera přiběhla a zvedla ji. “Ach, už tě dlouho hledám, bratr se dlouho nepřiznal, ale já mu pohrozila, že se bude soudit o byt, a on se rozešel. S tím vešly do budovy a posadily se na gauč v předsíni.

Dlouho si povídali. V té době už měla Anna Petrovna dvě vnoučata a teď dceři vděčně pomáhá. Všichni žijí společně v třípokojovém bytě a Dariinu manželovi to nevadí. On i jeho žena jsou celý den v práci a děti se doma tolik nenudí. Anna Petrovna je teď vděčná za každý den v rodině, kde se cítí potřebná, a na dny v penzionu zapomněla jako na zlý sen.

Související Příspěvky