Tanya byla nejlepší žákyní na základní škole. Do školy chodila, jako by to byly prázdniny. Nikdy nepřišla pozdě a vždycky se velmi pečlivě oblékala. Na střední škole se však její výkony začaly postupně zhoršovat. Začala dostávat dvojky, pak následovaly trojky. A pozdní příchody se staly zvykem.
Na střední škole se pak Tanya přestala učit úplně. Dokonce vynechávala hodiny. Dívčin vzhled nechával mnoho důvodů k zamyšlení: pomačkané oblečení, špinavé boty a jednou přišla do školy v roztrhaných punčocháčích.
To vše bohužel vedlo k posměchu a šikaně ze strany spolužáků. Táňa se chovala velmi tiše a uzavřeně, s nikým se nebavila, seděla sama. Učitelé ji neustále peskovali a třídní učitelka se k ní chovala velmi profesionálně – křičela na ni, donášela na celou třídu a vyhrožovala jí, že ji ve druhém ročníku opustí.
Jednou jí dokonce řekla, že nemá v životě budoucnost a že skončí jako drhnutí záchodů. Táňa ji mlčky poslouchala a dívala se na ni odměřeně. Ze školy odcházela jako první a vždycky přicházela pozdě.
Ředitel třídy se vždycky divil, kam pořád utíká, proč se z výborné žákyně stala propadačkou, protože si ji dobře pamatoval ze základní školy. A tak se nakonec rozhodl, že ji bude sledovat. Zjistil, že bydlí ve starém baráku s matkou a mladším bratrem. Schoval se za domem a Táňu bedlivě sledoval. Vrátila se ze školy a začala nosit do domu vodu. Bylo zřejmé, jak těžké pro ni je nosit. Pak přinesla vědra se špinavou vodou, vylila ji a zase běžela domů.
Pak někam vyběhla z domu.
